Včera jsme v lekci Taiji (Tai chi) diskutovali o velmi zajímavém tématu: proč je tak těžké se při pohybu soustředit na nohy a proč nám ruce berou pozornost?

Tento jev má fascinující vysvětlení, které sahá hluboko do našich nervových a motorických procesů. Pro snazší pochopení si představme takzvaný homunkulus – mapu těla, která ukazuje, jak jsou jednotlivé části těla propojeny s naším mozkem. Tato mapa je daná evolučně a také jí sami můžeme ovlivnit tím, jak jednotlivé části těla používáme.

Co je homunkulus?

Homunkulus je model, který znázorňuje, jak různé části těla „zabírají“ místo v našem mozku. Ukazuje, jakou měrou jsou naše tělesné části zastoupeny v senzomotorické kůře, oblasti mozku zodpovědné za vnímání a pohyb těla. Na tomto modelu je vidět, že některé části těla, jako ruce a obličej, mají v mozku větší prostor než jiné části, například nohy.

Zmíněná disproporce v mozkové reprezentaci nás tedy přivádí k odpovědi na otázku, proč je těžké zaměřit se na pohyb nohou. Tím, že používáme ruce více než nohy, mají ruce mnohem větší prostor v senzomotorické kůře. Snadněji se s nimi spojujeme a i při cvičení jim věnujeme větší pozornost.

Nohy, přestože jsou nezbytné pro stabilitu a pohyb těla, mají v tomto modelu menší zastoupení. Při sedavém způsobu života se ani není čemu divit. A tak se na ně při cvičení, jako je Taiji, těžko soustředíme.

Jak nám ruce „kradou pohyb“?

Při cvičení, které zahrnuje celé tělo, je snadné opomenout, že se naše nohy podílejí na pohybu. Jakmile začneme hýbat rukama, naše pozornost se automaticky upře na ně. Tato tendence je přirozená a je daná evolučními faktory. Ve cvičení Taiji se učíme tuto přirozenou „nepozornost“ vůči nohám kompenzovat, protože právě správná práce nohou je základem pro kvalitní a zdravý pohyb celého těla.

Čeho chceme dosáhnout cvičením Taiji?

Opomenu-li jiné aspekty Taiji a zaměřím se na myšlenky tohoto článku, pak odpovědí je, že při cvičení Taiji kultivujeme propojení mezi myslí a nohama. Nohy nejsou jen nositeli těla. Jsou klíčové pro správné vedení a plynulost pohybu. Práce s nimi je naprosto zásadní, protože právě nohy v Taiji generují pohyb, který se následně šíří celým tělem. Bez správného propojení nohou s ostatními částmi těla nedosáhneme propracovaného pohybu ani vynikajících výsledků.

A co na to homunkulus?

I když máme přirozeně silnější propojení s rukama, můžeme „deficit“ vnímání nohou kompenzovat praxí a vědomým cvičením. Cvičením Taiji se zbavujeme tohoto kognitivního „deficitu“. Postupně vytváříme silnější mapu nohou v našem mozku a ta nás posune k větší pohyblivosti a obratnosti.

Pravidelným cvičením zlepšujeme nejen své dovednosti v Taiji. Brzy zjistíme, že lépe vnímáme naše nohy, chůze i rovnováha se stanou jistější. Lépe zvládáme chůzi po nerovném terénu i nečekané změny směru.

Pokud budeme vytrvale věnovat pozornost nohám a pracovat na jejich koordinaci, náš „homunkulus“ se přizpůsobí. Ukáže nám, že nohy mohou mít stejně velký prostor v mozku jako ruce. Tím nám umožní dosáhnout lepší rovnováhy a pohybové harmonie, která se promítne do všech oblastí našeho života.