Podívejte se na zápisky z mého studijního pobytu Taiji v Rusku v létě 2016. Zaměřila se v  nich na Taiji i na různé zážitky. I když jsem původně chtěla popsat hlavně pozitivní zážitky, občas to nešlo. Neukázalo by to obě strany ruské kopějky.

Zápis ze dne 26. 7. 2016: Poslední den

Každý výlet jednou končí a je to právě dnešek, kdy z letadla zamávám Moskvě. Pobyt zde nebyl tak snadný, jak jsem si ho původně vymalovala. Pravděpodobně mi spousta vjemů z tohoto léta dojde později, teď je to spíše hutná, barvitá a hlavně nezpracovaná kaše zážitků. Co se týká Taiji, jsem sama zvědavá, co se mi uchytilo v mysli a jak bude vypadat mé další cvičení a učení. Uvidíme!

Zápis ze dne 25. 7. 2016: Speciální technika

Včera jsem na tréninku cvičila s Andrejem (často se směje). Během cvičení jsme spolu lehce vtipkovali. Na můj poslední vtip zareagoval tím, že se smíchy sesul k podlaze. Vzápětí jsme střídali dvojice a můj další parťák se mě s vykulenýma očima zeptal, co jsem Andrejovi udělala.

Trochu se divím, co je to za otázku a odpovídám, že nic. „Řekni mi, jakou jsi použila techniku, že je teď na zemi?“ zeptá se tedy znovu a přesněji. „Aha! No použila jsem na něj techniku vtipu,“ říkám mu s úsměvem. „Tak to je skvělá technika,“ směje se už i můj parťák a začínáme spolu cvičit.

Zápis ze dne 21. 7. 2016: Cesta k mistrovství – cesta protikladů

Když se člověk něčemu hluboce věnuje, tak nějak by čekal, že mu vše půjde čím dál tím líp. Že až se z něj jednou stane mistr, nebude už nic moc řešit a bude si to užívat. No dobře, tak nebude třeba mistr, ale bude se alespoň cítit lépe ohledně svého cvičení. Uvidí a pocítí posun. Alespoň to!

O to víc bych čekala podobné pocity, když jsem teď minulé 4 týdny cvičila o sto šest. Nějaký ten posun, jasnější vhled… Jaké to ale překvapení! Mám teď při cvičení s ostatními dojem, že jsem spíš čím dál víc popletená. Ustoupit nebo doplnit, být aktivní nebo nebýt aktivní, být odhozena nebo odhodit?

Jak to, že když ty techniky vysvětluje Bob a cvičíme pod jeho vedením, je vše jasné a funguje to? A pak, stačí jeden den, je to pryč. Všichni si připadají jako nemehla a ne a ne si vzpomenout, co že nás Bob učil. Natož to udělat! Takový pocit tu teď naštěstí nemám jen já. Potvrdili mi to i mí kamarádi ze cvičení.

Včera jsme se o tom bavili a pak se tomu zasmáli. Začali jsme si totiž vyjmenovávat protiklady, které při cvičení řešíme. A znělo to jako na hlavu postavené cvičení, jako když bychom měli plnit úkoly v pohádce Princezna koloběžka. Že bychom byli banda bláznů? Nakonec jsme usoudili, že nebýt blázen znamená být blázen a cvičili vesele dál.

Zápis ze dne 20. 7. 2016: Rozhovor s překvapením

Můj nedávný rozhovor se Sergejem A. (jedním ze Sergejů v moskevské škole Taiji) probíhal asi takto:
Já, chlubivě: „V září s několika žáky pojedeme do Řecka a budeme tam cvičit Taiji!“
Sergej: „Já taky v září pojedu s rodinou do Řecka.“
Já: „Jé! A kam?“
Sergej, po krátkém zaváhání: „Na Krétu.“
Já: „My taky na Krétu! My pojedeme na dva týdny.“
Sergej: „My taky na dva týdny!“
Já: „My tam budeme ve druhé polovině září. Kdy tam budete vy??
Sergej: „Taky ve druhé polovině září. Od 17. 9.“
Já: „My taky!!!“

Později se vyjasnilo, že od sebe budeme jen několik kilometrů! Tak to bychom si tam měli občas společně zacvičit!

Zápis ze dne 19. 7. 2016: Nápady

Minulý týden dal sice všem dost zabrat, o to více se ale utužilo mezinárodní přátelství a začaly přicházet nápady. Co takhle uskutečnit příští léto kemp Taiji u nás v Čechách, přímo s Bobem (R. Amackerem)? A co zimní kemp někde u moře v teple? Nápady přichází, probíráme je a zvažujeme, co by šlo. Tak schválně, jestli se některé nápady ujmou, rozvinou a co z toho bude.

Zápis ze dne 18. 7. 2016: Zpátky v Moskvě, rekapitulace minulého týdne

Jsem zpět v Moskvě. A hurá, bydlím v čistém bytě a mám svůj malý pokojíček. Čas oddychu přichází.

I když cvičení na letním kempu v oblasti Smolensk bylo úžasné, v mé paměti momentálně převažuje pachuť místa. Nevím, nevím, je nutné procházet při studiu Taiji takovými nepříjemnostmi? Některými určitě ano, člověk by si možná ani nevážil toho, co získal. Ale některá úskalí a problémy mi připadají zbytečné. Určitě by se jim šlo vyhnout. Určitě? A jak? Proč to, co je až neuvěřitelně krásné a zajímavé bývá vypláceno takovým sebezapřením a nepříjemnými zážitky? Cožpak nestačilo najít si volný čas, mít dostatek finančních prostředků a důvěřovat těm, kteří kemp naplánovali? Očividně ne.

Na těle mám vyrážku*, ačkoli na kožní problémy běžně vůbec netrpím. Ano, je to tak, špína, zápach toalet, masovost a historické dědictví Ruska mne na letním kempu převálcovalo. Včera jsem se bavila s moskevskými přáteli. Takových míst je tu podle nich spousta a někteří lidé tomu přivykli. Takže se vesele rekreují v místech, kde by jiní (třeba jako já) po čase vypustili duši z těla. Jiní urputně hledají kvalitnější místa, může se prý i stát, že najdou krásné bydlení jen o pár set metrů dál.

Bohužel se tu dá těžko předpovědět, jaké dané místo nakonec bude. My jme byli napáleni už po příjezdu, dali nám úplně jiné místnosti k bydlení, než jsme měli zarezervovány. Tím se nastartovaly další patálie. A každý si kopejte sám za sebe, v tak velkém místě se hned tak zodpovědnosti nedovoláte, protože jste jako malinká otravná blecha v psím kožichu.

Co mi vadilo kromě špíny asi nejvíc, byl pocit bezmoci. Jste cizincem v obřím komplexu, nemůžete se prostě sebrat a odejít, protože jste daleko od Moskvy a ještě dále od domova. Do Moskvy tu není přímé a snadné dopravní spojení. Takže máte dojem, že nemáte na vybranou a musíte se podřídit tomu, co tu je. A to je něco, s čím jsem se smiřovala velmi těžko. Jsem zvyklá, že se vždy dá udělat něco pro to, aby bylo líp. Tady ne.

Jestli tedy někdo budete chtít jet do Ruska na letní kemp, radši moc nevěřte nabídce. Zkuste si to prověřit i z jiných zdrojů. I když to budou vaši přátelé a budou se snažit najít pěkné místo, výsledek může být katastrofální (a možná ani ne jejich vinou). Radši se proto připravte na extrémní podmínky. Jste-li ale sběratelé zážitků (jakýchkoli), odvezete si jich domů plný ranec! To se nedá popřít!

Já jen doufám, že budu brzo fit a že nakonec ocením hlavně to, co jsem se naučila na Taiji. Jinak letnímu kempu nechci dát více vzpomínek, než bude nutné. Proto jsem tam nakonec neudělala žádné fotografie a ani si nekoupila suvenýr na památku. I když, jak říká Bob, možná ten kemp byl jako prasklá pneumatika na cestě pouští. Právě o té pneumatice se mluví o večerech s přáteli!

* Po příletu domů jsem zašla na kožní a od paní doktorky se dozvěděla, že mám cimikózu – kožní reakci na kousnutí štěnic z toho „úžasného“ hotelu. Záhada mých kožních problémů konečně vyšla najevo!

Zápis ze dne 13. 7. 2016: Harmonogram na letním kempu

Denní harmonogram Taiji je celkem mírný. Takto cvičíme:

  • 7:00 – 8:00: Taiji (rozcvičujeme se, formu cvičíme od 7:30, takže někteří – já taky – přichází až na 7:30)
  • 8:30 – 9:30: snídaně
  • 10:30 – 12:30: Taiji
  • 13:30 – 14:30: oběd (uf, někdy až 40 minut stojíme ve frontě na jídlo – ideální je přijít těsně před koncem, i za cenu, že už nebude tak veliká nabídka)
  • 16:00 – 18:00: Taiji
  • 18:30 – 19:30: večeře
  • 20:00 – 21:00: meč
  • 21:00 – 22:00: teorie a výklad klasických textů

Zápis ze dne 13. 7. 2016: Průlom, humor přichází

Únava z nového prostředí a stravy zmizela. Prolomila jsem to raním koupáním v nedalekém rozlehlém jezeře. Od té doby se cítím konečně dobře a energicky. Prostě ty minulé dny to nebylo ono. Stejný pocit tu mělo více lidí. Začalo se nám lépe cvičit.

Začínám se tu na spoustu situací dívat s humorem, a to i na takové, ze kterých se mi zpočátku chtělo spíš brečet. Člověk se tu tak nějak vrátil do dob socializmu. Je tu jeden obchod, veliký, ale prázdný. Když jsme chtěly s kamarádkou koupit suchary, řekla nám prodavačka, že tu má tolik zboží, že se v regálech nevyzná. Pravda ale byla, že poslední jsem si koupila včera a už asi nebudou. Podobně tomu je s mlékem. Poslední koupil Bob a další už asi taky hned tak nebude.

Je fajn, že v hlavní hale máme internet. Hledali jsme chvíli heslo, prý tu je napsané. Až když jsme se na recepci zeptali, kde je to heslo, ukázala recepční prstem. Aha, musíte se naklonit nad její stůl, hlavu ohnout do protisměru a tam to heslo najdete.

Když jsme se s kamarádkou potřetí přestěhovaly do místnosti, kde – světe div se – byly věšáčky v koupelně, v pokoji dokonce dvě židle a stolek, a kde dokonce byla ve skříni tyč na šaty, začaly jsme shánět ramínka. Uspěly jsme! Pověsily jsme ramínka pěkně do skříně. Radostně jsem zavěsila první šaty. Vtom se zlomil držák na tyč, vše se sesypalo a ze skříně se vyvalil oblak prachu. Aha, takže všechny šaty zůstanou v kufru. Poličky tu samozřejmě žádné nejsou.

Kromě Boba je tu s námi ještě jeden Američan. To je ale odvaha! Naštěstí se připravil a má s sebou spoustu jídla. (Protože se s ním znám, trochu mu z jeho zásob ujídám, mmm je to dobrota!) První den na obědě, kdy nám výjimečně servírovali jídlo přímo na stůl, ho statná ruská servírka chytila za ramena a násilím posadila na židli. Když se snažil postavit, že by si možná sedl jinde, zatlačila ho zpátky do židle pevným hmatem. Tady se bude jíst a hotovo!

Zápis ze dne 12. 7. 2016: Letní kemp

Čtvrtý den jsme v oblasti Smolensk na tzv. letním kempu Taiji. V Čechách bych to tedy kempem nenazvala. Představte si panelák v přírodě. Ale budiž. Trochu mi to navozuje scénář, kdy se nad krásnou krajinou objeví obří ufo ve tvaru starého ošklivého paneláku a v té krajině bouřlivě přistane. Lidé jsou pak nuceni do toho paneláku vlézt a akceptovat různá podivná pravidla.

První den a noc byly příšerné. I když jsem původně chtěla, aby sem přijeli i někteří mí žáci, jsem ráda, že tu nejsou! Možná by to neustáli. Pár lidem se podařilo změnit pokoje, já patřím k těm šťastným a taky prvním, kdo pokoj hned druhý den změnil. Můžu tak alespoň spát v posteli, která nesmrdí. Taky už se můžu celkem kulturně umýt a neštítím se už tolik toalety. Ruské záchody – to je kapitola sama pro sebe!

Díky skvělému kolektivu a cvičení Taiji se to tu dá zvládnout, nedostatky sterého hotelu (postaven r. 1972) jsou vyváženy právě lidmi, cvičením a přírodou kolem. Škoda, že se nedá bydlet a odpočívat jinde.

Zápis ze dne 8. 7. 2016: Ruská krasávica

Včera jsem se přestěhovala k další kamarádce, klid předchozích dnů je tentam. Abych pomohla, kývla jsem na žádost pár hodin pohlídat 7,5 let starou holčičku. Je to moc hezká holčička. Až vyroste, bude z ní krásná žena. Pánové, máte se nač těšit!

Bohužel, jakmile její maminka zmizela z dohledu, začala na mě energicky a bez přestání zkoušet, jak daleko může zajít. Chvílemi mi připadalo, že by bylo lepší, když bych byla psem a nechala se tím malým stvořením prostě ovládat. I když ten pes by to nemusel unést… Snad jen zázrakem se mi podařilo dostat jí tam, kam jsem potřebovala. Měla jsem totiž splnit několik úkolů a pak odjet na trénink. Zkoušku ohněm jsem nakonec ustála (snad by bylo vhodnější napsat slovo přežila) a přežila to i malá ruská kráska. Ale dnes radši někam zmizím a nechám jí její mamince. Příště by to totiž už jedna z nás přežít nemusela.

Zápis ze dne 6. 7. 2016: Vzor, vývoj

V lekcích pro začátečníky, kam chodí naslouchat a cvičit i pokročilí, mne můj učitel představil začátečníkům jako jednu z jeho nejpokročilejších žáků. A že prý mají sledovat, jak cvičím formu. Chtěl jim dát totiž vzor, kterého se můžou držet. Tak jsem se na všechny zakřenila a radši to moc neřešila. Měla jsem zrovna nové poznatky a byla k sobě poměrně kritická. Navíc jsem chtěla být pěkně zalezlá v ulitě, když tady nemusím učit a můžu si užívat roli žáka. Ale je pravda, že začátečníci vzor potřebují…

Druhý den, když jsem si cvičila formu a snažila se opravit některé své chyby, přišel dojem naprosté krize. Vedro tomu ještě více napomáhalo, člověk se cítil celý ulepený a unavený. Napadlo mne, že určitě nemůžu být vzorem pro začátečníky. Stačí abych byla trochu unavená a už se to na mém cvičení projeví. Tak jakýpak vzor pro ostatní!

Probírala jsem to pak s kamarádem z Taiji a ten mi v klidu řekl: „To je v pořádku. V Taiji je přeci stálý vývoj. I ty se vyvíjíš a měníš. Z toho pohledu pohyby nebudou nikdy ideální. Když by byly uzamčené v jednom dokonalém rámci, bylo by celé cvičení mrtvé. Nejde o to chtít být ideální, ale vyvíjet se.“

Zápis ze dne 6. 7. 2016: Dnešní trénink

Toto mi utkvělo v paměti z dnešní lekce: „Cílem bojového umění Taiji není má výhra a prohra mého oponenta. Cílem obou hráčů je boj – neustálá přeměna bojových myšlenek!“ Musím říct, že když se člověku podaří mít takový stav mysli při cvičení ve dvojicích, je to opravdu nádherný zážitek. (Ale chce to mít dobře vycvičené parťáky, s necvičeným člověkem to zažít nelze.)

Zápis ze dne 5. 7. 2016: Květákové orgie

Co jezdím do Moskvy, sleduji ceny některých potravin, speciálně těch, které mi přijdou nekřesťansky drahé. Například cena květáku mne obvykle nemile překvapí. Dnes v obchodě na rohu domu mají květák a nerozumím tomu! Že by spletli cenu??? Kupuji hned dva květáky v celkové hodnotě 56 rublů (to je asi 20,- Kč). Kdo uhodne, co dnes budeme jíst? .ykčicalp évokátěvK

Zápis ze dne 3. 7. 2016: Trocha kultůry

V posledních dnech jsme tu diskutovali animované filmy. Popravdě, není to má parketa, většina soudobých animovaných filmů mne vůbec neláká. Dnes jsem udělala výjimku a s kamarádkou jsem se podívala na animovaný film „Zootopia“. A jsem ráda, má to humor!

Samozřejmě jsem svým ruským přátelům nemohla neříci o Karlu Zemanovi. Kdo by se nepochlubil Čechem, který v šedesátých letech 20. století dokázal originálně a vtipně ztvárnit to, co se nyní vytváří v počítači.

Zápis ze dne 3. 7. 2016: Neděle jak má být

Už od rána je vedro. V metru opět opravují některé stanice, proudy lidí tečou úplně jinou trasou.

Na začátku tréninku se nikomu moc nechce hýbat. Když začneme cvičit, vše se přetáčí a na vedro zapomínáme. Víkendové semináře dnes vrcholí ve vysoce sofistikovanou techniku. Zabýváme se vzdušným míčem (viz. Princip taiji). Příští víkend již seminář nebude. Začne totiž letní kemp a čeká nás 6 hodin cvičení denně.

Na prošlých víkendových seminářích na sebe techniky zajímavě navazovaly. Po zvládnutí jednodušší techniky jsme přecházeli k technice složitější. Tu jsme poté opět rozvinuli dále atd. Takovým systémem výuky má člověk možnost pochopit různé aspekty Taiji. Uvědomí si, kde je jeho dovednost omezena a kterým směrem se má vyvíjet.

Po tréninku jsem se opět přestěhovala. Večer jsem v bytě sama. Závodím s kocourkem Váskou, kdo je línější. Očividně je to Váska, nemám na něj!

Zápis ze dne 2. 7. 2016: Rozhovory v kuchyni

Už když jsem před lety začala jezdit do Moskvy, fascinovaly mne rozhovory v kuchyni. To je tak, v některých bytech bydlí na sobě nezávislí lidé nebo tam žije několik generací. A kde jinde si povídat než na území určeném pro všechny, tedy v kuchyni. Tak to tu funguje všude, i v běžných rodinách. Hosté se nevodí do obýváku, vodí se do kuchyně.

Často se do takové kuchyně nasáčkuje velké množství lidí, mluví se, jí a pije (alkohol ani moc ne). Když se sejdete v kuchyni s blízkými přáteli, může být povídání tak osobní, že i najdete východisko ze situace, která vám přišla neřešitelná. Taky se hodně nasmějete nebo zapřemýšlíte nad životem.

A o čem jsme se bavili dnes? Vzpomínali jsme na své dětství, říkali si vtipy, příběhy, nápady. Pak jsme se zatoulali k českým a ruským spisovatelům. Tady uvádím dva ruské spisovatele, které ráda čtu: A. P. Čechov a I. A. Bunin. Když už mi přišli na mysl, přečetla jsem si jejich životopis a pochopila, proč jsme se ve škole o Buninovi neučili.

Zápis ze dne 2. 7. 2016: Cvičení formy a vnitřní síla

Dneska ráno, po zacvičení formy, jsme se na semináři dozvěděli, že jsme formu cvičili příliš rychle. Příliš rychle na to, abychom do cvičení stihli zapojit to, čemu jsme se věnovali předešlé dva týdny. Učíme se o rozvoji vnitřní síly Chansujin. Pro nezasvěcené upřesním, že při nácviku síly Chansujin rozvíjíme rotace paží a nohou – více viz. vnitřní pohyb.

Ačkoli na seminářích pracujeme na použití síly Chansujin při cvičení ve dvojicích, její nácvik je třeba vložit i do cvičení formy. A právě o tom nám dnes R. Amacker povídal, když komentoval rychlost našeho cvičení. Když budeme cvičit formu příliš rychle, tak prostě všechny ty vnitřní změny nestihneme, speciálně pokud je ještě nemáme zažité a teprve je hledáme.

Zápis ze dne 1. 7. 2016: Chci lekci

Kdo by nechtěl co nejvíce lekcí a kontaktu s učitelem, kterého dlouho neviděl. A tak se ho každou chvíli ptám, kdy bych mohla přijít na soukromou lekci. Včera jsem poslechla své vnitřní nutkání mu zavolat a „jen tak mimoděk“ se zeptat, zda se mnou počítá na další den.

Počítá, jen čas se možná ještě změní. „Nevadí, můžu se přizpůsobit,“ já na to a opatrně vedu hovor dál, „mám volno i teď. Jestli by ti to nevadilo, mohla bych přijít i dneska.“

„Dneska už má lekci zamluvenou chrrr… chrrr…“, chrastí v telefonu. „OK, tak se tedy domluvíme zítra na přesném čase a dnešek necháme být,“ odpovídám a rozloučím se. Jen jestli nejsem moc agresivní a neobtěžuji, prolítne mi hlavou. A hle, asi za hodinu zvoní telefon. Změna! Na lekci můžu přijít teď hned! Za pár minut mám sbaleno a kmitám na metro!

Zápis ze dne 1. 7. 2016: Dobrovolný kočovník

Toto léto mám možnost bydlet u více lidí. Protože jsou to všechno mí přátelé, chci té možnosti využít a s každým z nich několik dnů pobýt. Dobrovolně jsem se stala kočovníkem. Zrovna jsem se přestěhovala. Pár dnů teď budu bydlet ve výšinách, v příjemném pokoji s okny na dvě světové strany a s výhledem na břízy.

Jen jedno místo jsem odmítla. Kamarád Ázerbájdžánec mi nabídl bydlení, prý mu na léto rodinka odjela ven z Moskvy. Poté s úsměvem poznamenal, že jestli jeho žena doma najde světlý vlas, udělá mu z života peklo. „Díky za nabídku, ale u tebe bydlet nebudu,“ odpovídám, „nehodlám si totiž kvůli tomu ostříhat vlasy!“

Zápis ze dne 29. 6. 2016: Tvorba webu

Dnešní dopoledne je volnější, využívám toho a pročítám a upravuji svůj web. Učesala jsem některé texty ve studijních materiálech. Upravila jsem stránku Základy pohybu, dává mi teď větší smysl.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi na svých cestách začala utvářet web o Taiji a do něj jsem psala své poznatky. Dělala jsem to proto, abych se naučila témata Taiji rozlišit, více si je uvědomila a zapamatovala. Dnes už web vypadá úplně jinak a slouží i jako studijní pomůcka mým žákům. Ale to průběžné doplňování a upravování textů mu zůstalo a každou chvilku v něm něco poupravím.

Zápis ze dne 28. 6. 2016: Dnešní lekce Taiji

Dnešní lekce Taiji byla určena začátečníkům. Ostatní si mohli cvičit pokročilejší techniky v zadní části tělocvičny. Většina však využila toho, že lekci vedl Robert Amacker. Já byla mezi touto většinou. S nataženýma ušima jsem poslouchala lekci určenou začátečníkům a uvědomovala si informace, které jsem kdysi přeslechla a nyní jsem je uviděla v novém kontextu.

Navíc jsem pomáhala při ukázkách aplikací. Vzpomněla jsem si, jak jsem kdysi sama začínala a cítila se tenkrát nekoordinovaně, nemožně a unaveně. Ano, začátečníci to nemají lehké. Když ale vydrží, budou si pak začátečnické lekce rádi opakovat a vyzobávat z nich perličky. A to je požitek a pohoda.

Zápis ze dne 28. 6. 2016: Proudění

První dny jsem si zvykala na to, že jsem opět tady. Trochu překvapeně jsem sledovala své reakce na okolní svět, hromadu svých nápadů a různorodých podnětů, co vše udělat, na co se zeptat, na co nezapomenout, co si poznamenat. No kdo by se v tom všem vyznal?

Poznenáhlu se všechny předešlé dny začínají spojovat v nitě a vytváří barevné klubíčko, které se mi kutálí v duši. A já se můžu nechat obalit všemi těmi barvami a nechat se plynout, jak bude třeba.

Už od začátku pobytu mám dojem, že se bude vše měkce a spontánně otevírat. Myslím tím jak vztahy s mými přáteli, tak i prohlubování cvičení. A dnes mi přišlo, že ten dojem je správný. Něco se energeticky otevřelo, něco je jinak a začíná to proudit. Děkuji za to.

Zápis ze dne 26. 6. 2016: Moskevské procházky

Často tu se svými přáteli chodím na procházky. Většinou se však mění v pochody, kdy se večer s vypětím všech sil doplazím domů. Jsem nepoučitelná, je mi jasné, že se po čase vydám na další „procházku“. Ono totiž už jen dojít na metro a pak přejít z jedné stanice na další udělá pár kilometrů. Pokud pak chci jít do parku na procházku, musím ještě do parku dojít. Kilometry narůstají. A teprve potom začne procházka.

Začíná to vždy úplně nevinně. Jako včera. „Chceš se podívat na krásné historické místo?“ ptá se mne kamarád po tréninku. „Je to jen 15 minut pěšky“, dodává. Hm, to je kousek, to zní dobře, říkám si v duchu. Už se vidím, jak si prohlížím zajímavou architekturu. Souhlasím a vydáme se na vycházku. Jen mi jaksi nedošlo, že až tam dorazíme, budeme vše pár hodin procházet a že jsem si těch 15 minut vyložila trochu jinak. Ale nevadí, chůze je prý zdravá. Naštěstí jsem si preventivně těsně před cestou pořídila dobré boty právě na takovéhle patnáctiminutové procházky.

Zápis ze dne 24. 6. 2016: První den

Celou cestu do Moskvy jsem strávila čtením novin. Nabrala jsem si je při vstupu do letadla. Českých pasažérů bylo málo, novin hodně. Kdo by nevyužil takové možnosti, speciálně když jsem k tomu byla vybídnuta fešným stewardem. Pustila jsem se nadšeně do čtení a také do luštění všech křížovek, které jsem našla.

Cesta uběhla až neskutečně rychle. Snad se čas trochu zastaví, jestli se pobyt tady bude podobat čtení novin, tak to abych si při té rychlosti už balila kufry zpět domů. I když – to nadšení při čtení beru!

Je to zvláštní. Včera jsem vnímala, že se do Moskvy a hlavně do moskevské školy Taiji moc těším. Současně něco ve mně by chtělo zůstat doma a věnovat se mým žákům v Čechách. No… a možná i kousek ze mne by chtěl lenošit. Jenže to stejně nedokážu. Tak jsem tu, v Moskvě, a jsem zvědavá, co tento pobyt přinese.