Zápisky z Moskvy – léto 2015

Cílem tohoto článku je podělit se o některé zážitky z mého pobytu Taiji v Moskvě. Přidala jsem i pár fotek. Poslední zápis je ze dne 20. 7. 2015.

Autorka zápisků: Vlasta Pechová

Zápis ze dne 20. 7. 2015 – Poslední den

A je to tady, balím kufr a začínám se ladit na cestu domů. Semináře s Bobem jsou u konce. Nejenom já v těchto dnech odjíždím z Moskvy. I další lidé ze školy se v příštích týdnech rozjedou na prázdniny nabrat nových sil. Nemám ráda loučení, vždy je mi z toho smutno a nevím co se slzami v očích. Proto jsem se rozloučila hlavně s Bobem. Jak říkají ostatní, jim ani nepřijde, že odjedu, neboť mne tu oproti jiným lidem vídají docela často. Tak snad to vyjde zase příště. 🙂

Zápis ze dne 16. 7. 2015 – Cirkus

Včera jsme s kamarádkou byly v cirkuse. Mile mne překvapil hostující italský klaun David Larible. Nemyslím, že je jednoduché lidi rozesmát a tento klaun dělal svou práci na jedničku, měkce a nenásilně. Představení obsahovalo spoustu akrobatických čísel a já tomu byla ráda. Kdykoli totiž ukazovali číslo se zvířaty, nemohla jsem se ubránit myšlence na to, jak tomu zvířeti asi je. Musím ale uznat, že všechna zvířata byla čistá a ve výborné kondici a například psi vypadali, že je to baví.

Zápis ze dne 15. 7. 2015 – Oslava

Včera, přesně v době, kdy v Praze probíhalo cvičení na Dobešce, jsme v italské restauraci v Moskvě slavili Bobovy narozeniny. Přišli skoro všichni jeho žáci. Stejně jako před rokem jsem byla překvapená, jaké krásné proslovy k přípitku plynuly z jejich úst. Já sama na proslovy moc nejsem, ale protože mě do vesela opilý kamarád k proslovu hlasitě vyzval a navíc se všichni začali okřikovat, aby vzniklo náležité ticho, bylo mi jasné, že se tomu nevyhnu.

A na co jsem připila? Připila jsem na píli ruských žáků, aby pokračovali ve svém cvičení jako dosud a řádně rozvíjeli moskevskou školu. A se zdviženým ukazováčkem jsem pak potutelně dodala, že jestli cvičit nebudou, začnou jim brzo na paty šlapat mí žáci z Čech.

Tedy popravdě, nevím, jestli jim někdy začneme šlapat na paty, jsou fakt dobří, ale proč to trochu nenadsadit, že? A víte jak lidé reagovali? Samozřejmě si na sebe a školu nejdříve připili. A pak mi s úsměvem říkali, že se nemůžou dočkat, až mí žáci přijedou do Moskvy a jim, Rusům, dají na frak!

Zápis ze dne 13. 7. 2015 – Způsob nácviku cvičení San shou

San shou lze nacvičovat nejprve na úrovni tance, kdy se lidé učí posloupnost pohybů a seznamují se s bojovými myšlenkami.Teprve poté je možné přidat do cvičení i Princip taiji  to především tzv. kovový a dřevěný míč. Jako další fáze je uplatnění vnitřní síly Jin (v této fázi je nutné do cvičení zapojit i tzv. vzdušný míč).

Zápis ze dne 11. 7. 2015 – Jak se při výcviku trestají chyby

Dnešní seminář se jako vždy vyvedl. Bylo nás tam ale tolik, že jsme občas nemohli všichni cvičit, leda na stropě. Seminář byl zaměřený na cvičení San shou. Předpokladem bylo, že účastníci semináře už toto cvičení znají. Pracovali jsme na detailech a na tom, jak potrestat případné oponentovy chyby, lépe řečeno nevědomé pohyby, které kazí přesnost cvičení a posloupnost daných bojových myšlenek. Chyb totiž dělá každý habaděj a bez jejich správného potrestání se je jen tak neodnaučí.

O co jde při takovém trestu? Jde o to necvičit automaticky, ale ukázat svému oponentovi, že na každou chybu je určitá odpověď – bojová technika. Není přitom vůbec nutné takový trest dotáhnout do konce, kdy byste svému oponentovi ublížili. Jemu bude hned jasné, že udělal chybu. Bude se cítit ohrožen a pohybově zcela pod vaší kontrolou. Takový nepříjemný pocit naprosto stačí k tomu, aby si dal příště pozor a chybu se rychle odnaučil. Za takovéhle tresty vám bude oponent vděčný, speciálně pokud ho dokážete trestat tak, že mu fyzicky neublížíte a že bude ve výsledku vnímat, že se díky vám opravdu něco naučil.

Zápis ze dne 10. 7. 2015 – Kocourek Váska

Tady je fotka mého dokončeného obrázku (olejomalba). Obrázek ještě potřebuje vyschnout. Pak ho nalakuji a přivezu do Prahy. Bude to milá vzpomínka na Moskvu.

Zápis ze dne 9. 7. 2015 – Pocit ze cvičení

Čím jsem tu déle, tím výrazněji se mění můj pocit ze cvičení. Zaznamenala jsem, že přibližně po dvou týdnech jsem se naladila na úroveň zdejší školy a fyzický záběr během tréninku. Dnes jsem měla silný dojem, že se změnilo i mé vnitřní nastavení. Bylo to příjemné a zvláštní. Jako by mé nervy byly náhle obalené speciální vrstvou. Ačkoli cvičíme velmi dynamicky, vnímám vše pocitově klidněji a o to lépe se mi cvičí. Jsem si jistá, že je to výsledek tréninku, protože při něm se učím pohybem reagovat na bojové situace a přitom zůstat vnitřně v klidu.

Zápis ze dne 9. 7. 2015 – Různé domovy – společné chvíle

Líbí se mi bydlet u svých přátel a po jednom či dvou týdnech se stěhovat k dalším. Mé návštěvy tak nejsou příliš dlouhé a společně strávené chvíle jsou nám vzácné. Zítra se budu loučit s Táňou, přejedu na další místo. Do té doby ještě stihnu dokončit svůj obrázek, který jsem tu začala malovat. Dnes navíc můžu nahlížet Táně pod štětec, zrovna maluje krajinu. Mé přihlížení jí nevadí, dokonce mi ukazuje, jakou používá techniku a poodhaluje malířské fígly.

Zápis ze dne 6. 7. 2015 – Vyzdvižení měsíce ze dna moře

Když tak pročítám zápisky ve svém deníčku a hledám pro vás zajímavý zápisek s tematikou Taiji, zjišťuji, že tentokrát si zaznamenávám především procvičované bojové techniky a méně filosofické myšlenky. Popis bojových technik pro čtenáře tohoto článku by byl komplikovaný, ve výsledku pravděpodobně i nesrozumitelný a nezáživný. Proto ho sem nedávám.

Můžu ale říct, že všechny mé žáky budou nové poznatky zajímat. Zakomponuji je co cvičení i do učení. Například poupravíme prvek Vyzdvižení měsíce ze dna moře. Začali ho tu cvičit s jemnou obměnou, která mění vzhled prvku i chápání jeho bojové aplikace.

Zápis ze dne 3. 7. 2015 – Den plný diamantů (zázračný čas)

Je noc, někde venku hřmí ohňostroj a já v posteli přemýšlím nad dnešním dnem, kdy jsem plnými doušky vychutnávala klid svého dočasného domova, hladila odpočívající kočky a užívala s nimi domácí pohody. O té pohodě jistě napoví přiložená fotografie. Kočky mne tak naladily, že cesta metrem za mým učitelem se zdála kratší než obvykle.

Než jsem zašla na lekci, neodolala jsem – tu čepičku musím mít! Už jsme si jí vyhlídla včera, ale neměla jsem s sebou dostatek peněz. Ještě jednou jsem si cenu čepičky přepočítala na počet večeří, kolik jich vynechám, aby čepička byla má. (Vlastně ty večeře tentokrát vynechávat nemusím, je to zvyk z dřívějších hubených let… Ale i tak si něco odpustím, abych trochu snížila rozpočet.)

Dnešní soukromá lekce s Bobem byla plná objevů. Dostavil se i onen pocit, že se toho mám ještě tolik učit. Ach, jak mám ráda takové chvíle! Dříve mne to trochu frustrovalo a je pravda, že i teď mne někdy napadne, že tak daleko, jak Bob ukazuje, se asi nikdy nedostanu. Ale to za chvíli zmizí, když se ponoříme do dalších technik a zkoušíme různé varianty. Vše je tak samozřejmé, připadá mi úplně normální, že cvičíme tady v Moskvě, on z Ameriky, já z Čech. Dobře ale vím, že až se vrátím, bude se mi po těch lekcích stýskat a bude mi to všechno připadat neskutečné.

Zápis ze dne 3. 7. 2015 – Břízky

Před týdnem jsem se procházela na ostrůvku poblíž stanice metra Partyzanskaya. (Jak prozrazuje název stanice, jsou v metru sochy partyzánů a reliéfy zbraní.) Sice jsem si na ostrově vyfotila chrám Pokrova a další zajímavosti, ale háj těchto štíhlých krásek mi tam učaroval nejvíc:

Zápis ze dne 2. 7. 2015 – Nový domov

Včera jsem se přestěhovala. Opustila jsem svou oblíbenou místnost ve výšinách, obstoupenou šuměním břízky a pípáním ptáčků. Mým novým domovem se na pár týdnů stává místo na opačném konci Moskvy. Kromě dvounožců (+) v něm žijí také čtyřnožci (++) a poutvonožci (+++). Na tréninky to mám jen o kousek dál, než jsem zvyklá. Cesta zabere kolem 70 minut, z toho 20 minut pěšky a zbytek metrem. V Moskvě je to považováno „nědalekó“.

Na uvítanou tu neteče teplá voda. Každé léto v Moskvě totiž na cca 10 dnů odpojují teplou vodu kvůli čištění a údržbě potrubí. Odpojení probíhá v každém rajónu v jinou dobu. Je tedy dobré mít hodně přátel a na návštěvy jezdit tam, kde zrovna teplou vodu mají… Myslím, že v tomto jsou lidé docela solidární, už mám nabídku sprchovat se u známých. Naštěstí tu budou s potrubím brzo hotovi a tak se za pár dnů můžu těšit na teplou sprchu v pohodlí domova. Než to bude, zkusím se asi vyčvachtat v akvárku. Rybky mají vodu rozhodně teplejší než my tu z vodovodu.

+ lidi               ++ kočky             +++ ryby

Zápis ze dne 25. 6. 2015 – Jak se vyhnout žbrblání

S někým se cvičí jedna báseň s jiným to jde hůře. Naštěstí není moc těch, kdo by při cvičení ve dvojicích žbrblali. Když už se ale někdo takový najde, aplikuji na něj svou novou metodu. Nedám mu čas na přemýšlení a mluvení. Tedy na něj vyvíjím další a další techniky, aby na mě musel neustále reagovat. Výsledek je překvapivý. Nejen že přestane mít poznámky, ale nakonec se i výsledkům společně zasmějeme, více se uvolníme a experimentujeme. A o tom to je, umět společně cvičit.

Zápis ze dne 24. 6. 2015 – Potřeba se rozcvičit, aneb dostat se do pohody

Jak jsem se vlastně cítila na prvním cvičení v moskevské škole po půl roce? Šla jsem tam s očekáváním, kdy jsem silně zpochybňovala své dovednosti a schopnosti. Snad ke mě budou první den ohleduplní, než se rozkoukám a rozcvičím do jejich úrovně. Je to jiný svět a přeci jenom ne každý člověk na cvičení umí dát dobrou zpětnou vazbu. Nu, hlavně se nenechat vnitřně vykolejit.

Hned po formě se dělíme na dvojice a přecházíme ke cvičení Tui shou. Někteří se mnou cvičí pěkně na rozjezd, však je to můj první den. Užijme si cvičení, seznamme se znovu skrze pohyb a vše další pak přijde. Je to paráda! Tu na mě vychází další parťák. Po chvíli společné frustrace během cvičení se mě ptá: „Co se ti stalo, že ti to jde jak psovi pastva?“ No to je super otázka, co na to odpovědět. Hlavně nic nerozebírat, myslím si v duchu. „Víš,“ říkám, „jsem hrozně, ale opravdu hrozně unavená.“ Dobrý, zabralo to, naše cvičení se dostalo na příjemnější úroveň. A tak je křest z prvního dne za mnou a k tomu vnitřnímu vykolejení ani nedošlo. 🙂

Zápis ze dne 24. 6. 2015 – Koncert

Nejenom Taiji naplňuje mé dny v Moskvě. Včerejší koncert Roberta Amackera (buben) a Sergeje Truchanova (kytara) byl naprostá bomba. Koncert se odehrával na malinkém pódiu v netradičním knihkupectví Hiperion. Tohle knihkupectví měli problém najít i sami Moskvané, natož pak já. Naštěstí jsem měla doprovod. Turisté sem cestu pravděpodobně vůbec nenajdou.

Zápis ze dne 23. 6. 2015 – pravidelné dny a časy cvičení Taiji nyní jsou:

• Pondělky 18:00 – 19:00 – meč – aplikace – vede Olesya Amacker
• Úterky 8:00 – 10:00 – forma s mečem – začátečníci – vede Olesya Amacker
• Čtvrtky 19:00 – 21:00 – forma, Tuishou, aplikace – vede Robert Amacker
• Soboty a neděle vždy 10:00 – 13:00 – semináře s Robertem Amackerem – téma civilní a bojový aspekt ve cvičení Sanshou (Po tomto semináři je nejlepší jet hned domů – do svého pokoje obklopeného stromy – a řádně se vyspat. Je to docela záběr.)

Zápis ze dne 23. 6. 2015 – slunce

Letmý pohled na hodinky, kdo ví, jestli už není čas vstávat. Není. Je teprve 3:15 ráno a už svítí slunce!

Zápis ze dne 21. 6. 2015

Trochu jsem podcenila množství oblečení, které jsem si vzala s sebou do Moskvy. Nejen že mám po každém semináři cvičební oděv zcela propocený, ale i oblečení, ve kterém pak jedu domů, do sebe nasává další pot. Musím pak hned prát, abych další dny nebyla za šmudlu. Příště si na trénink vezmu ručník, snad to trochu pomůže.

Zápis ze dne 20. 6. 2015

Bydlím v rohovém pokoji v pátém patře. Navzdory velkému městu se cítím blíž obloze, pozoruji listy břízy ve věru, paprsky mezi nimi a občas taky kapky deště… Někdy mám dojem, že celá místnost levituje vysoko nad zemí. Kdyby nebylo hluku, cítila bych se jako někde v horách mimo civilizaci. Z jedné strany do okna nakukuje bříza, ze strany druhé javor. Díky zelené cloně z listí ztrácím pojem o okolních budovách. A s tímhle ptáčkem se sledujeme každý den: