Toto je můj další pokus o sepsání několika dojmů a zážitků ze současné Moskvy a ze cvičení Taiji v moskevské škole. Poslední zápis je ze dne 21. 3. 2016.
- Autorka zápisků: Vlasta Pechová
Zápis ze dne 21. 3. 2016 – Co mi dal tento pobyt?
Cílem mého pobytu v Moskvě bylo především cvičit s lidmi v moskevské škole. Nebyla jsem v pozici učitelky, ale žačky a kolegyně, tedy jsem se mohla pohroužit do cvičení s ostatními. Nemusela jsem řešit jakékoli organizační záležitosti či výuku. A protože se to podařilo, už jen to je výborným výsledkem!
Mé cesty do Moskvy jsou vždy obohaceny o různá poznání z oblasti cvičení, ale i ze života v Moskvě. Pokaždé mne něco překvapí, pokaždé je to něco jiné a nové. Jedno zajímavé poznání se tentokrát týkalo psaní deníčku. Z něj jsem některé zápisky zveřejnila v tomto článku. Proces psaní mne tentokrát velmi překvapil.
Během celého pobytu jsem neměla snadné podmínky k bydlení, počasí mi příliš nepřálo a komplikovalo přesuny po Moskvě. Bylo by snadné propadnout panice, špatné náladě a únavě. Kupodivu mne výborně nasměrovalo psaní a přemýšlením nad tím, jak dát do slov své zážitky. Tato činnost mne navedla podívat se na různé situace z jiného úhlu pohledu, vidět je například jako humorné příběhy. Zajímavé bylo, že jsem pak už ani nemusela texty psát, ale takto nasměrovaná mysl mne hladce přenesla přes situace, které bych jindy považovala za negativní a obtížné.
Tento pobyt mi toho dal spoustu. Ale právě objev, jak lze mysl nasměrovat, mne tentokrát překvapil nejvíc.
Zápis ze dne 21. 3. 2016 – Domů
A jsem doma, daleko jsou mí přátelé a moskevská škola. Momentálně ale ještě čekám na svou duši – ačkoli jsem již v Praze, přijdu si po té noční cestě nějaká vyprázdněná.
Mám-li si vybavit veselou scénku z cesty domů, je to překvapený pohled celníka na letišti Sheremetyovo. Podíval se na mne a koště „vejnik“, které jsem nesla v ruce. „Viděl jsem už spoustu věcí, co si lidé vozí s sebou, ale vejnik tu vidím poprvé,“ řekl mi a já se na něj začala smát.
Zápis ze dne 17. 3. 2016 – Do Čech k nám přijede Saša
Zbývá mi ještě pár dnů do odjezdu a celkem tři vydatné tréninky. Začínám už ale přemýšlet nad tím, kdy budu opět cvičit se svými ruskými kamarády. Člověk si tu na cvičení tak zvykne, že mu vysoká úroveň cvičení přijde zcela normální a samozřejmá. V Čechách pak zjistí, že to vůbec tak samozřejmé není a začne se mu po moskevské škole stýskat.
Co se týká cvičení s někým z moskevské školy, vypadá to dobře. V dubnu za mnou do Čech přijede Saša. Dokonce mi i pomůže s výukou mých žáků během jednoho týdne. Sama pak povede dva semináře – 22. a 23. 4. 2016!
Zápis ze dne 17. 3. 2016 – Jeden klidný půlden
A je po rekonstrukci! Na heslo „remont“ již můžu zapomenout. Dnešní den se jeví nejklidnějším ze všech, dokonce bych měla být v celém bytě i pár hodin sama. Těším se na ticho! Není tu ani jeden dělník, dokonce i můj pokoj je už uklizený a můžu si v něm zacvičit. Zítra se však budu stěhovat do obýváku, pár dnů nás tu totiž bude bydlet víc. Jestli si chci užít trochu klidu, bude teď a nikdy jindy!
Zápis ze dne 17. 3. 2016 – Včerejší trénink
Včera se na trénink stavil jeden můj český žák, který byl zrovna pracovně v Moskvě. Měla jsem radost, že se tak můžou rozvíjet kontakty obou škol – ruské a české. Všichni ho tu přijali mile a rádi si s ním zacvičili. Já jsem si s ním nezacvičila, na to budeme mít dost času v Čechách.
Zápis ze dne 14. 3. 2016 – Trénink těla a mysli
Včerejší cvičení mi utkvělo v paměti. „Je třeba trénovat nejenom tělo, ale také mysl,“ řekl Ráfek, když se mnou cvičil. Poté pokračoval: „V určité fázi výcviku je třeba začít trénovat svou mysl (určitý stav mysli). Zároveň je důležité si udržet i trénink těla. Ve výsledku se pak dovednosti těla a mysli spojí.“
Tréninkem těla je myšleno správně se umět pohybovat, tělo vycvičit. Co se týká tréninku mysli, nejde o to při cvičení myslet na dotek, ale přímo tím dotekem být = být přítomen a zcela bdělý v samotném doteku. Jedná se mentální stav/otevřenost mysli, kdy vůbec nebráníme protivníkovi v jeho pohybech, nikterak ho neomezujeme a přitom jsme skrze měkký dotek stále s ním.
Zápis ze dne 14. 3. 2016 – Svátek jara, bydlení a cestování
Máslenica
Máslenica je v Rusku svátek jara. Tradičně se pečou bliny (palačinky), popíjí se svařené víno a vítá se jaro. Poté následuje 40 dnů půstu, který já rozhodně držet nehodlám. Trochu více se o tomto jarním svátku dočtete například zde.
Můj předem plánovaný výlet na okraj Moskvy za kamarádkou vyšel zrovna na Máslenicu! V malém vlhkém bytě, v tzv. chruščovce, navíc momentálně v rekonstrukci (jak jinak, tento můj zimní výlet do Ruska je opravdu jedna velká rekonstrukce a improvizace), jsme pak připravili bliny a udělali si menší párty. Dostala jsem za úkol vytvořit Máslenicu (panenku – zimu). Tu jsme později venku spálili.
Ačkoli je chruščovka v rekonstrukci a při pohledu na stav zdí, podlah a oken mi spadla brada, byla jsem ve výsledku mile překvapená. Vybavení nutné pro moderní život v bytě bylo a tak jsem se v noci řádně umytá a nasycená uložila ke spánku na postel sestavenou z různých dílů nábytku, s vrnícím rezavým kocourkem u nohou. Ráno jsem se pak 2,5 hodiny vracela zpět do Moskvy „električkoj“ a metrem plném lidí, cestou, která je tu pro spoustu lidí na denním pořádku.
Zápis ze dne 11. 3. 2016 – Cvičení ve dvojicích
Nepředloží-li učitel přesný plán a postup, otevírá se cvičení ve dvojicích různým způsobům spolupráce. Většinou jeden z hráčů převezme iniciativu. Někdy se oba hráči přirozeně střídají a určují si tak témata, kterým se věnují. Mně nejvíce vyhovuje, když po spontánní hře, kdy se vzájemně snažíme druhého nachytat na nepozornosti, nalezneme společné téma. Na to se pak soustředíme hlouběji, důsledně ho nacvičujeme nehledě na případné chyby. Těm se můžeme věnovat později. Tedy vše má svůj čas a člověk si vše pěkně zažije.
S některými lidmi lze takovýto způsob výcviku zažít naprosto přirozeně. S jinými to jde v případě, že jeden vede a druhý se podřídí. S dalšími lidmi se cvičení podobá zběsilému kolotoči, bojové myšlenky neustále přeskakují. V takové situaci je třeba snažit se udržet v rytmu s oponentem a nenechat se jeho chováním a pohyby vykolejit. I to je dobrý výcvik a přináší důležitou zkušenost.
Zápis ze dne 9. 3. 2016 – Změny v počtech
Bydlím u kamarádky, kterou současná krize začíná citelně zasahovat. Když jme se spolu bavily o cenách, kolik vydělávám v ČR a kolik ona vydělá tady, je to velký rozdíl. Mnou vydělaná částka by jí tu nyní postačovala na pohodlný život. Dříve se můj plat v porovnání se zdejším jevil na Moskvu příliš malý. Teď je to jinak, vzhledem k úpadku rublu nemá spousta lidí v Moskvě dostatečný příjem .
Zápis ze dne 6. 3. 2016 – Krize a úhel pohledu
Jak jsem uvedla v prvním zápisku na této stránce, spousta lidí nyní rekonstruuje své byty. Pravděpodobně proto, aby si zlepšili životní podmínky a investovali peníze do něčeho, co se jim neztratí. Ano, je tu krize, ruská měna má malou hodnotu a nikdo neví, co bude dál. Povídám si tu s přáteli, jak je ovlivňuje současná situace. Nesetkávám se jen s nešťastným postojem. Prostě je to tak a je třeba se přizpůsobit. Vzpomínám si, jak jsem kdysi četla, že pro přežití a evoluci je důležitá právě schopnost přizpůsobení se.
Zaslechla jsem tu i myšlenky, že třeba z této změny nakonec vzejde něco dobré. Současné situaci se přizpůsobuje i trh, zavírají se některé luxusní hotely a restaurace. Namísto nich vznikají místa přívětivější i pro méně majetné lidi. Možná na tom opravdu něco bude. (?)
Zápis ze dne 6. 3. 2016 – Dobrá parta
Ve škole je dobrá parta! S některými lidmi se cvičí přímo exkluzivně, najdeme společné téma a věnujeme se budování nových pohybových návyků. Během cvičení zažíváme i spontánní legraci, navozuje to pohodu a cvičí se pak lépe. Potvrzuje se mi opět, že přílišná a urputná snaha je spíše na škodu věci, člověk totiž v takových chvílích zatuhne a (aniž si to uvědomí) vnitřně i fyzicky trpí.
Dnes ráno jsem si říkala, že potřebuji odpočinek. Vůbec se mi do cvičení nechtělo. Protože jsem ale měla dobré a pohodové parťáky, začala jsem se díky kvalitnímu cvičení cítit energicky a jako mávnutím proutku ranní únava odezněla.
Zápis ze dne 5. 3. 2016 – Podoby sněhu a gymnastika
Začíná to bílým sněhem s různými odstíny hnědi. Je nad bodem mrazu, sníh je těžký, mokrý a je úplně všude. A nejedná se o pár centimetrů, ale minimálně o 20. Během dopoledne pak sice zmizí ze silnic, ale nahromadí se podél chodníků. Chodci překonávají sněžné hory. Občas je nahodí auto hnědou tekoucí sněhovou hmotou, před kterou není kam utéct.
Odpoledne všichni chodí v kaši. Ta zatím neteče, spíše se tak zvláštně sype a převaluje. Na silnicích vznikají louže, na okrajích silnic tečou hnědé potoky a tyto tlusté a dravé proudy pak kříží cestu chodcům.
Napadlo mne, že v zimě cizince od Moskvanů rozlišíte podle toho, že cizinci skáčou z jedné udupané sněhové hromádky na druhou. Moskvané jdou rovně, nehledíc na kvalitu cesty, hloubku louží a potoků. Já patřím k těm skákajícím lidem. První a druhý den mne to baví, při svých cestách si vybavuji píseň Gymnastika od Vysockého a beru přesun moskevskými ulicemi jako zajímavou rozcvičku.
Třetí den si uvědomuji, že mne to skákání jednou bavit přestane. Čtvrtý den zjišťuji, že se ty vyhledávané udupané hromádky sněhu začínají rozpadat na menší kousky. Vypadá to, jako by praskaly. Ve změti louží a sněhové břečky hledám poslední malé ostrůvky a skáču na ně. K večeru pak zjistím, že následuje další etapa. Chodím po udupaném sněhu, je průhledný jako led, někdy se do něj zabořím, jindy se sklouznu. Pozor na nakloněnou rovinu!
Fotka ze dne 3. 3. 2016 – Moje komnata
Rekonstrukce je holt rekonstrukce. A tak se tašky, talíře, hrnečky, mléka, špagety, oříšky, oleje, prášky na praní a také vázy a velké rostliny z obýváku nastěhovaly ke mně. Toto je můj pokoj, připomíná mi džungli a tak mne to bydlení i celkem baví:
Zápis ze dne 2. 3. 2016 – Sněhem za Darwinem
Abych na chvíli utekla před rekonstrukcí v bytě, vydala jsem se na menší výlet. Sněhu přes noc napadlo 20 cm, původně jednoduchý a malý výlet se zvětšil o hromady sněhu. Vstoupit z trolejbusu přímo do metrové hromady nahnědlého tajícího sněhu se tedy opravdu nechce, ale udělali to tak všichni a ještě pomohli stařenkám a za ruce je přes tu hromadu vytáhli.
Do své destinace jsem dorazila po hodině a půl a představte si, že v suchých botách! Prošla jsem Darwinovo muzeum. Nadchly mne instalace zvířat a rostlin. Nejvíce mne překvapila výstava o zvířecích astronautech a jejich výbavě:
Zápis ze dne 2. 3. 2016 – Kulturní občerstvení
Včera před cvičením jsem byla na výstavě Alexandra Tichomirova. Doprovázela mne tam jeho vnučka Saša a díky rozhovoru s ní jsem mohla více nahlédnout do života a tvorby jejího dědečka – umělce žijícího v socialistické éře. Kromě státních zakázek portrétů Lenina tvořil i svá vlastní díla ve svém ateliéru. Například zde je ukázka jeho díla, více naleznete po kliknutí na obrázek:
Zápis ze dne 1. 3. 2016 – První dny cvičení
Mám za sebou první dny cvičení Taiji v moskevské škole a tak porovnávám vzpomínky a pocity z minulého pobytu. Tentokrát mi připadá snazší naladit se na požadovanou úroveň cvičení. První dny cvičení probíhaly hladce a s milým humorem, kdy si mne lidé žádali ke cvičení jakožto „zahraniční materiál“. Ačkoli tu není Robert Amacker, cvičení vedou velmi kvalitně pokročilí žáci školy a dostává se mi řádné péče.
Zápis ze dne 1. 3. 2016 – Šuchovova věž
Při cestě z kavárny v ulici Šabolovka (u metra Šabolovskaja) jsem byla nadšená nečekaným pohledem na věž, která mi připadala jako úžasná parodie Eiffelovky. Kamarádka mi prozradila, že se jedná o dílo významného architekta Vladimíra Šuchova, postavené v letech 1920 – 1922. Chcete-li se o věži dozvědět více, přečtěte si o ní anglicky ve Wikipedii. Další zajímavé články najdete při kliknutí na obrázky:
Zápis ze dne 29. 2. 2016 – Chodit s dobou aneb kdo s kým chodí?
Prý mám chodit s dobou a pořídit si „pádlo“ – dotykový mobil s internetem. Už mi to tu v Moskvě řekli 2x. Ale já ne a ne, navíc mám ráda i určité rebelství, vytahuji se s primitivním mobilem a navrch přidávám úsměv – asi aby bylo vidět, že se dá v pohodě žít i jinak. Radši si to cestování komplikuji, chodím po svých a bez pádla.
Škola sídlí v nové tělocvičně u stanice metra Shabolovskaya. Mám tak možnost (pozn.: pod slovo možnost si dosaďte slovo nutnost) poznat nový rajón a hledat nové cesty, jak se do tělocvičny dostat. Nejpřímější způsob, jak se tam dostat, je půl hodiny pěšky a poté pár stanic metrem. Ráno to jde, i když ty zasněžené a zaledněné nesypané chodníky jsou místy pěkná klouzačka. Večerní cesta domů byla trochu horší. Uznávám, v tomto případě by mne pádlo s internetem dobře navigovalo a nemusela jsem si zajít…
Ale naštěstí doba jde tak trochu se mnou a nahrává mi. Hodnota rublu je teď nižší a tím se pro mne Moskva stává finančně snesitelnější. Když jsem tedy včera v noci zamířila pěšky na opačnou stranu a zjistila, že městská krajina je nejen všude stejná ale i nekonečná, a že můj vyhřátý pokojíček je někde úplně jinde, chňapla jsem taxík a byla doma coby dup. A pak že nechodím s dobou!
Zápis ze dne 29. 2. 2016 – Heslo „remont“
Nestačím se divit. Že mne čeká prvních pár dnů v bytě společně s dělníky, budou se do pokojů dávat nové dveře, tapety a dlaždičky, jsem věděla už předem. Že ale hned první den po příjezdu bude v údržbě i metro, které mi tak ihned připomene a umocní davy lidí, hluk a dlouhé přestupy a že rekonstrukce bytu bude i u kamaráda a ještě u mé další kamarádky, mi už přijde jako extrémní uvítání. Heslo pro vstup do Moskvy by letos mohlo znít „remont“. Zkuste toto heslo říct, pokud byste sem zrovna jeli a nechtěli vás sem pustit.