Příroda žije svým vlastním životem. Někdy nám ukazuje krásu rozkvetlých luk a dalekých výhledů, jindy křehkost života, která se vejde do dlaně. Když člověk zpomalí a otevře oči, může si všimnout věcí, které by jinak minul.

Během týdenního pobytu na Pálavě jsem jedno pozdní odpoledne stoupala vzhůru na Děvín. Cesta vedla zelení stromů, mezi kameny a kořeny. Čím výš jsem byla, tím častěji jsem se zastavovala. Abych popadla dech, ale také se rozhlédla, i když přes stromy nebylo vidět nic než zeleň listů a obloha.

Došla jsem až k hrádku Dívčí skály. Posadila jsem se na kamennou zídku a chvíli odpočívala. Dívala jsem se do krajiny a vnímala slunce, vánek a zvuky života kolem. Pak jsem si v prachu turistické cesty všimla něčeho malého.

Nejdřív jsem si myslela, že je to motýl, který je na konci své cesty a umírá. Začala jsem přemýšlet nad životem a nad tím, jestli může motýl zemřít v červnu. Ale něco mi na tom nesedělo. Pohyby neodpovídaly motýlu. Chvíli jsem si dokonce myslela, že je to netopýr.

Ne. Bylo to ptačí mládě.

Ptačí mládě nalezené na turistické cestě u hrádku Dívčí skály na Děvíně. Podle pracovníků záchranné stanice šlo pravděpodobně o mladého stehlíka. Foto: Vlasta Pechová.

Bylo maličké, ještě neopeřené. Pomalu se kutálelo cestou dolů, prachem a mezi kameny. Jeho rodiče nikde nebyli. Zaslechla jsem další ptáčátka, někde vysoko ve zdi bylo hnízdo. Tohle mládě z něj asi vypadlo, možná ho vystrčil jiný pták. Jisté bylo jen to, že samo by dlouho nepřežilo.

Trochu jsem panikařila, co mám dělat. Nakonec jsem mu z kapesníku udělala malé provizorní hnízdečko a opatrně ho nesla dolů z kopce. Přes kameny a kořeny, po kterých jsem před chvílí stoupala nahoru. Ve vsi jsem odmítla pozvání na sklenku vína od místního vinaře. Hlavní teď byl ten malý tvoreček v kapesníku.

Cestou jsem volala příteli. Začal hned zjišťovat, co tak malé ptáče potřebuje a jak mu můžeme pomoci.

Mládě přežilo cestu domů i první noc. Krmili jsme ho vařeným bílkem a snažili se mu vytvořit podmínky, které by mu připomínaly bezpečí hnízda. Vedle jeho krabičky jsme dali teplou láhev a vše obtočili ručníkem, aby mu nebyla zima. Často jsme kontrolovali, jestli je v pořádku. Byli jsme z toho pěkně vyjevení. Chodili jsme kolem něj opravdu po špičkách.

Druhý den ráno ptáčátko natáhlo krček a hlásilo se o jídlo. Nakrmili jsme ho a autem vyrazili do záchranné stanice v Rajhradě.

Náš nalezenec cestoval v malé krabičce vystlané jemným papírem. Spolu s teplou lahví jsme vše opět obalili ručníkem a vložili do větší krabice. Jen malý otvor zajišťoval přístup vzduchu. Bylo to skoro jako skutečné hnízdečko, které jsem pak měla na klíně po celou cestu. Když byla cesta hrbolatá, krabici jsem držela v rukou, aby to s ním moc netřáslo. Tolik jsme se báli, abychom mu neublížili.

Na stanici si mládě vzali do dlaní. Prohlédli si ho a řekli, že je to pravděpodobně stehlík. Zdálo se jim čilé a životaschopné. Přišlo mi legrační, jak ho po prohlídce jednoduše vložili do připravené papírové krabičky a odvezli. Naše obrovská, pečlivě zateplená krabice s lahví byla najednou prázdná a zbytečná.

Když se podívám na dospělého stehlíka, těžko bych v něm viděla to maličké ptáče z prašné cesty. Přitom možná právě takový fešák z něj jednou vyroste. Stehlík obecný (Carduelis carduelis)
Foto: Francis C. Franklin, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0.

Lidé na stanici byli velmi přátelští. Nabídli nám prohlídku celého areálu. Viděli jsme zvířata po úrazech, orly mořské, sovy, sýčky, čápy i poraněnou srnku a vyslechli si jejich příběhy.

Na závěr nám řekli, že pokud budeme chtít, můžeme jim za měsíc napsat a zeptat se, jak příběh našeho nalezence pokračoval.

A tak čekám. Jak jeho příběh dopadl, zatím nevím.

Vím jen, že ten den jsem si na Pálavě připomněla něco, co mi příroda ukazuje opakovaně. Život kolem nás je neustále v pohybu. Většinou plyne bez našeho přičinění a naši pomoc nepotřebuje. Občas nám ale do cesty postaví okamžik, kdy můžeme podpořit něco křehkého a živého.

A možná právě v tom spočívá jedno z nenápadných kouzel života. Být dostatečně všímaví, abychom takové okamžiky nepřehlédli.

Ptačí mládě jsme předali do Záchranné stanice pro dravé ptáky Rajhrad.

Děkujeme za přijetí a péči o zraněná a osiřelá zvířata. Více informací o činnosti stanice najdete na stránkách www.draviptaci.cz

Co dělat, když najdete ptačí mládě:

Věděli jste, že…?

  • Nebojte se vzít ptáče do ruky. Většina ptáků má slabý čich – lidský pach není důvodem, aby své mládě opustili.
  • Pokud najdete neopeřené mládě pod hnízdem, kam patří, můžete ho opatrně vrátit zpět.
  • Opeřená mláďata často tráví několik dní mimo hnízdo a rodiče je stále krmí. Taková mláďata je nejlepší nechat na místě a jen je případně přesunout z cesty do bezpečí.
  • Pokud je mládě neopeřené, poraněné, podchlazené a nelze ho vrátit do hnízda, je vhodné kontaktovat záchrannou stanici.
  • Na rady ze stanice jsme mládě krmili uvařeným vaječným bílkem namáčeným ve vodě. Stačí občas, kousíček po cca 15 minutách.
  • Největším nebezpečím pro malá mláďata bývá chlad, dehydratace a predátoři.