Včera jsem viděla dokument o Moravě. V jedné chvíli se tam mluvilo o oskeruši a zazněla věta, která mě zaujala: oskeruše je strom pro trpělivé lidi.

Oskeruše roste pomalu. Na její první plody se čeká řadu let a i potom potřebují čas, aby dozrály.

Hned mě napadlo, že by šlo říci, že Taiji (Tai chi) je bojové umění pro trpělivé lidi. Můžeme se naučit pohyb nebo pochopit určitý princip, ale to ještě neznamená, že ho naše tělo opravdu umí a že mu skutečně rozumíme. Některé věci potřebují opakování, zkušenosti a zrání.

V každém bojovém umění přichází skutečná zkušenost až s časem. U Taiji je ta cesta k hlubšímu porozumění obzvlášť dlouhá. Jedna technika se může rozvíjet celé roky, protože nejde jen o její vnější podobu. Postupně se mění práce celého těla, budují se nové návyky a reakce.

Dnes jsem tuto myšlenku použila i při výuce. Žáci pochopili dosti složitý pohyb, ale jejich tělo ho ještě neumělo provést. Řekla jsem, že to je „zákon oskeruše“ – pochopení už přišlo, ale tělo ještě potřebuje čas, aby dozrálo. A ta metafora se všem zalíbila.

Taiji je jako oskeruše. Trpěliví a vytrvalí lidé si ho mohou opravdu oblíbit. Ne jako rychlou metodu sebeobrany, ale jako dlouhodobou kultivaci těla, mysli i ducha. A podobně jako u oskeruše mohou být jeho plody s každým dalším rokem zralejší a chutnější.

Foto: BotBln / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0