Zápisky z Moskvy: leden 2017

Jak jsem se měla v Moskvě během svého studijního pobytu? Co Taiji a co tamní život? Opět tu sdílím pár zážitků a myšlenek. Poslední zápis vznikl dne 14. 1. 2017. Zápisky jsou dokončeny.

Zápisky ze dne 14. 1. 2017:

Doma: Letadlo dnes nad Prahou prolétlo oblaka připomínající načechrané chomáčky vaty a už stojím na rodné hroudě. Vlastně ležím, protože už jsem doma v posteli a čekám, až za mnou doletí má duše (cestování jí trvá trochu déle než letadlu).

Ruští muži: Kdysi jsem vytvořila zápisek o ruských ženách. A co muži? Jsou tu například tací, že ženě nepodají ruku, někteří se na její nabídnutou ruku až zamračí. Jiní stisknutí ruky rádi opětují. Blízcí přátelé ženě ruku většinou moc nepodávají, po dlouhodobějším setkání ženu obejmou. V Moskvě platí, že v restauracích útratu platí muži. V případě více mužů a jedné či více žen se většinou muži o výdaje podělí. Zažila jsem i situace, kdy muži i ženy složí částku dohromady. Pokud si ale vyjde žena s mužem na přátelské setkání (nemusí to být nutně rande), platí muž a to bez debat – mé námitky jsou ihned zamítnuty gestem ruky.

Ohledně vyslovení svých přání by se měl mít člověk na pozoru. Jednou jsem jen tak utrousila před kamarádem, že bych se napila vodky a už jsme byli v restauraci a přede mnou karafa s vodkou! A nebylo to, že jen ucucnu malý doušek. Jindy ale vstřícnost a rozhodnost ruských mužů velmi potěší. Včera večer jsem zlehka nadnesla svým dvěma přátelům, že by bylo hezké si někde zatancovat. Ihned zaznělo: „Vlásta chóčet tanceváť!“ A tradá, hned jsme se autem vydali hledat taneční bar. Po chvíli marného hledání (některé známé bary jsou uzavřené!) jsem se pokusila vysvětlit, že tancování není až tak nutné. Kdepak, nedali se zastavit. Nakonec taneční bar našli a tancovalo se. Když jsem se jich pak ptala, jak jsou časově omezeni, řekli, že nijak. Načež jsem jim ohlásila své omezení. Potřebuji být nejpozději v 1:00 doma u Táni. Kývli. A tak se i stalo – přesně v 1:00 jsem otevírala dveře od domu.

Zápis ze dne 13. 1. 2017: Porovnávání

S Táňou jsme v včerejší snídaně porovnávaly Českou republiku a Prahu s Ruskem a Moskvou. Nakonec jsme otevřely Wikipedii a porovnávaly data. Napadlo mne, že by mohlo být zajímavé to sepsat. Následující data jsou vytažena z české Wikipedie:

  • Praha:
  • rozloha: 496 km2 (+ pražská metropolitní oblast: 4983 km²)
  • počet obyvatel: 1 267 449 (+ pražská metropolitní oblast: cca 2 miliony)
  • hustota zalidnění: 2 538,5 obyvatel/km²
  • nadmořská výška: 177  – 399 m n. m.
  • Česká republika:
  • rozloha: 78 866 km²
  • počet obyvatel: 10 553 843
  • hustota zalidnění: 133 obyvatel/km²
  • nejvyšší bod: Sněžka 1603 m n. m.
  • Moskva: (nejsevernější megapole na světě)
  • rozloha: 2 510 km² (+ moskevská oblast: 45 800 km²)
  • počet obyvatel: 12 108 257 (2014) (+ moskevská oblast: 7 095 120)
  • hustota zalidnění: 4823 obyv./km²
  • nadmořská výška: 130 – 253 m n. m.
  • Rusko:
  • rozloha: 17 128 426 km² (1. na světě)
  • počet obyvatel: 146 544 710 (9. na světě)
  • hustota obyvatel: 8,56 obyvatel/km²
  • nejvyšší bod: Elbrus 5642 m n. m.

Zápisky ze dne 12. 1. 2017:

Loučení: Dnes jsem byla na posledním tréninku. Zítra se necvičí a tak už lidi ze školy neuvidím. „Búdu skučáť,“ řeklo mi hned několik lidí při loučení. Co já na to? „Ja tóže búdu skučáť!“ (Slovo skučáť se mi moc líbí. Hlavně pro to, co mi navozuje v češtině. Význam ale není skučet. Překlad slova skučáť je stýskat.)

Večerní focení v centru Moskvy: Odpoledne jsem se rozhodla, že když už tolik nemrzne, vydám se konečně fotit! To budou mí přátelé v Čechách rádi! Dorazila jsem do centra Moskvy a nafotila vánočně-novoroční osvětlení na Rudém náměstí a v jeho okolí. Pár fotek vidíte níže, chcete-li vidět i další, podívejte se na ně ve veřejně přístupném albu na mé facebookové stránce.

Během procházky po Rudém náměstí na mne dýchla radost, tady si oslavy umí pěkně užít. Potkala jsem skřítky (dospělí mladí muži v převleku). Jeden z nich měl obrovskou síťku na motýly, jemně jí přehodil kolemjdoucí mladé ženě přes hlavu a řekl jí, ať má nějaké přání. Další skřítek se věnoval rodině s malou holčičkou, velmi decentně, zdvořile a hravě. Uprostřed Rudého náměstí je kromě stánků a pódia obrovská ledová plocha. Lidé tam při příjemné hudbě bruslí. Musím uznat, že bruslí docela dobře. Stojí to za to si takovou atmosféru užít, nadnáší to duši.

 

Obraz: Mám tu teď rozpracovaný druhý obraz. Budu ho dokončovat až v Čechách. Maluji na formát 30 x 40 cm, akrylem. Převoz obou obrazů by měl být snadný, protože jsem si tentokrát do Moskvy vzala velké zavazadlo a je v něm dostatek místa.

Focení – ranní zamyšlení: Prý tu mám v Moskvě hodně fotit. A tak foťák čeká připravený, ale téměř netknutý. Vyfotila jsem zatím jeden vánoční strom/jehlan a výhled z okna. Tím mé snahy skončily. Nyní se mi ale ozývají přátelé, chtějí vědět, jak tu vypadá zima a ať pošlu nějakou fotku. (Olalá, jak můžete vidět výše, focení se nakonec konalo a jsem moc ráda, že jsem si na to vymezila čas.)

Soukromé lekce: Během svého pobytu jsem kromě lekcí ve škole měla i několik soukromých lekcí. Chodila jsem na ně připravená, otázky pěkně sepsané v sešitě. Bob se vždy zeptal, jaké mám otázky, já je postupně vychrlila a získala na ně bohaté odpovědi. Ještě mi zbývá si některé odpovědi řádně zapsat. Za dva dny se vracím do Čech. Nyní nemám žádné nezodpovězené otázky a na další soukromou lekci už stejně asi nezbude čas.

Zápis ze dne 10. 1. 2017: Oteplení

Tak se nám tu oteplilo. Musím říct, je to pěkná nuda a mám dojem, že bych venku mohla chodit v tričku. Teď v noci je pouze – 7 stupňů. Achjo, ten mráz měl něco do sebe. Je zajímavé, jak rychle se člověk dokáže na mráz adaptovat, po jednom dvou dnech mu to začne připadat normální a nízké teploty akceptuje. Teď, když už sníh pod nohama tak krásně nevrže a chodíte v nasolené hnědé kaši, už to prostě není ten pravý zimní zážitek.

Zápis ze dnes 9. 1. 2017: Téma Evropa

Pár lidí mi tu řeklo: „Vy Evropané se neumíte bránit a jste příliš vstřícní vůči jiným národům. Na to doplatíte. Evropa tak, jak ji známe, zanikne. Je to váš problém, nám se tu žije dobře. Děláme si kontakty s Východem a Evropu potřebovat nebudeme.“ A když se pak lidé rozmluví, dodají: „Amerika se na vás vykašle, nikdo vám, až přijdou problémy, nepomůže.“ Jen naslouchám, ono taky co na to říct, nejsem na takové hovory příliš stavěná. Jak jsem slyšela, předávám dál.

Zápis ze dne 9. 1. 2017: Plánovaní letního kempu v Rusku

Začalo se tu mluvit o možnosti letního kempu v Rusku. Prý mám pozvat své žáky. Padl tu názor, že když nenajdou lepší místo, pojede se opět do oblasti Smolensk (Przevalskoye). Brrr. Doufám, že se umoudří a najdou jiné (a hlavně lepší!) místo. Ačkoli jsem byla jediná, kdo tam měl kožní problémy a snad by tomu mí žáci – pokud by jeli – byli ušetřeni, pachuť místa se mi silně zaryla do paměti. Své žáky tam rozhodně nemohu pozvat s pocitem, že by byli v pohodě.

Zápis ze dne 9. 1. 2017: Jak bydlím

  • Mám svůj pokojíček, postel a dokonce i stůl a židli – tím reaguji na časy, kdy jsem provizorně spala na gauči za vrčícím počítačem a kreslila výtvarnou zakázku na koleni (ale za ten gauč jsem byla nesmírně vděčná).
  • V kuchyni je lednička – narážím tím na období před pár lety, kdy jsem v parném létě bydlela v bytě bez lednice, neb – cituji: „Lednička je to samé co nonstop prodejna ve vedlejší ulici a přeci si můžeš do toho obchodu kdykoli zajít.“ K tomu ještě podotknu, že byt byl ve čtvrtém patře bez výtahu.
  • Je tu čisto – občas zavzpomínám na jiné místo s navršeným plesnivým jídlem v kuchyni. Tu kuchyň jsme se tenkrát pokusily s kamarádkou vyčistit. Po dni úklidu jsme usoudily, že to není vůbec vidět.
  • Bydlím u Táni – tímto chci říct, že se tu nedějí divoké párty či psychedelické experimenty. Je tu klid a tvůrčí nálada. Tedy ty dřívější divoké zážitky měly taky něco do sebe, hlavně se na ně s úsměvem vzpomíná, ale znovu je zažívat by se mi už nechtělo.

Zápis ze dne 8. 1. 2017: Sluneční svit

Včera mne strašili přátelé, že mi umrzne nos nebo uši. Trošku mne vylekali. I přes úsměvný tón, se kterým to říkali, by se to možná i mohlo stát. Ale dnes po tréninku se celkem oteplilo. Kolem druhé odpoledne bylo jen – 17 stupňů a navíc začalo svítit slunce. Při cestě domů jsem opět pozorovala červenobílé komíny, jak se v šedavém kouři ztrácejí a pak zase vynořují. Hmm, to by mohl být i docela dobrý obraz.

Ačkoli se jindy po tréninku spíše držím v teple, dneska mne sluníčko lákalo ven. Neodolala jsem. Půl hodinky pěšky, pěkně vyrovnat hlavu omotanou šálou, dýchat do šály, na rukách palčáky od Táni (moje prstové rukavice jsou v tom mraze celkem k ničemu). Zakuklená jako larva jsem došla do výtvarných potřeb, tam minimálně hodinu prochodila mezi regály a pak si to s nově zakoupeným plátnem namířila po vrzajícím sněhu zpět domů. Asi jsem si na ten mráz už zvykla, jestli bude zítra svítit slunce, půjdu opět ven!

Zápis ze dne 7. 1. 2017: Ptáčci

Právě jsem dokončila tyto ptáčky: akryl, velikost 30 x 40 cm (na cestách je lepší dělat spíše menší obrázky). V těch mrazech je nejlepší být doma v teple a tvořit. Fotka není úplně ostrá, ale pro představu je v pohodě. Pro zvětšení klikněte na fotku.

ptacci2

Zápis ze dne 7. 1. 2017 – Vánoce / Ražděstvo:

Je kolem 11 hodiny ráno a teploměr hlásí – 28 stupňů, venku mlha. Dnes nemáme cvičení, protože je tu čas vánoční. Věřící slaví, nevěřící (ne tak silně věřící) oslavili Nový rok a tím pro ně radostné oslavy celkem skončily. (Dárky se tu dávají na Nový rok. Vánoce jsou tu spíše svátkem věřících a jsou bez dárků.)

Musím prozkoumat ty jejich vánoční stromy na ulicích. Určitě jsou umělé, všechny mají tvar ideálního jehlanu. Jsou bohatě a ideálně rozvětvené a silně nazdobené. Jsou samozřejmě osvětlené. Větší stromy (jehlany) na náměstích a křižovatkách mění barvy. Světélkující jsou i holé listnáče, zahlédla jsem například jejich kmeny a hlavní větve hustě pokryté modravým světlem, vynikne tak jen určité torzo. Alej svítících modravých pahýlů působí docela zvláštně.

Do toho všeho vychází mohutný šedobílý kouř z vysokých komínů. Není jasné, jestli se z něj tvoří mrak, nebo se ten kouř napojuje na již existující mrak. Vypadá to trochu děsivě, jako nějaký výbuch. Připomíná to obrazy od W. Turnera, jen ten kouř nevychází z jedoucího vlaku, ale z komínů.

Zápisky ze dne 6. 1. 2017:

Čas a plánování: Všechno je tu dál a všechno trvá déle. I jen obléknout se ven trvá déle, protože se musíte pořádně nabalit. Zjistila jsem, že je vhodné si vše zdvojnásobit. Když v Praze řeknu, že vyběhnu ven před barák za pět minut, tady je to za deset. Dříve to prostě nejde. Chci-li někam jet a odhadnu to na půl hodiny, bude z toho hodina. Když bych tu žila déle, zvykla bych si, ale nyní si to musím připomínat. Časové plány pak vychází docela dobře.

Ledový den: Ráno jsme se sešli před tělocvičnou a čekali celou hodinu na otevření. Prý kdosi ztratil všechny klíče od celého studia. No alespoň jsme si popovídali, naštěstí v teple na chodbě. Cvičení pak bylo jako vždy výborné, o nic jsme nepřišli a cvičili až do 14:00.

Cesta domů se mi trochu zkomplikovala. Že by den Blbec? Trolejbus náhle zatočil a jel úplně jinam. Navíc mi začala docházet jízdenka – mám tam poslední jízdu. V peněžence peníze sice jsou, ale namísto rublů to jsou dolary a směnárna nikde v dohledu. Ajajaj, z toho všeho může být ledový průšvih – v tom mraze je to příliš mnoho potenciálních problémů, což opravdu nechcete. Nakonec jsem se dostala zpět na správnou trasu a namířila si to domů. Jak se mi mráz nejprve líbil, už se mi nelíbí. Je vlezlý a působí docela rychle. Nejvíc tuhnou prsty na rukách a nechtějí se hýbat. Venku je – 27 stupňů.

Ale jedno pozitivum tu dnes je. Odpoledne vysvitlo slunce! Kočka Timoška sedí na opěradle u mého ramene a nakukuje, co to tu píšu.

Zápisky ze dne 5. 1. 2017:

Děda Mráz: Je to tu! Nejprve protivný déšť přešel ve sníh. A od včerejška sníh začal pod nohama pěkně vrzat. Předpověď teď hrozí teplotami kolem – 34 stupňů, přes den naštěstí jen kolem – 25. Je se na co těšit a já doufám, že mi zítra ráno pojede trolejbus hned, jakmile dorazím na zastávku. (Později dodávám, že jel!)

Tak nějak jsem žila představou, že když hodně mrzne, tak nesněží. Má představa ale vycházela z pobytu na naší chalupě v Čechách, kdy v – 20 vždy svítilo slunce. Ale tady v Moskvě je obloha temná, po slunci ani památky a sněží a mrzne o sto šest.

Trénink: Od čtvrtka (včerejška) máme semináře Taiji od 10.00 do 13:00. Věnujeme se cvičení Sanshou. Při cvičení se hodně střídáme a tak si zacvičím se všemi. Je to zážitek.

Snažím se vybavit si pár důležitých vět z tréninku. Tak například: Měkkost by měla být hlavní priorita při cvičení Taiji. Bude-li člověk během cvičení ztuhlý, nebudou jím procházet vlny, nebude vnímat rytmus a cvičení nebude úspěšné. Cvičte tedy tak, abyste nezatuhli, ale byli relaxovaní a měkcí (relaxovaní neznamená, že byste se nemohli pohybovat rychle – můžete být relaxovaní a přitom i mrštní!). Týká se to jak cvičení formy, tak i cvičení ve dvojicích.

Další věty komentují cvičení ve dvojicích: Buďte přítomní v daném okamžiku, nepředpokládejte, co udělá váš oponent a rozhodně nereagujte předčasně na to, co asi udělá. Nechte ho nejprve provést jeho pohyb a teprve na ten reagujte. Nespěchejte. (Toto je poměrně složité dodržet ve cvičení Sanshou. V něm jsou pohyby obou hráčů přesně dané. Proto se zde snadno nabízí chyba automatického cvičení a spěchu namísto vnímání rytmu a naslouchání oponentovi.)

Kočičí život v teple domova: Kočka Timoška si na mne úplně zvykla. Jakmile není Táňa doma, přijde za mnou, abych jí Táňu nahradila a pomazlila se s ní. Kocour Váska si na mne taky zvykl. Takže si mně už moc nevšímá (to je škoda, dříve býval zvědavější), leží u topení a nahřívá si tlusté bříško.

Zápisky ze dne 2. 1. 2017 – rekapitulace minulých dní:

Nový rok v Moskvě: Nejsem moc velká pařmenka. I když jsem si chvilku pohrávala s myšlenkou jít se podívat na Sivestra do centra Moskvy, zvolila jsem klidnou variantu. Poslední den v roce 2016 jsem se pustila do malby obrazu a užívala si klidu. Zpětně jsem se ze zpráv dozvěděla, že na Silvestra v ulicích Moskvy byly 3 miliony lidí a na Rudém náměstí se o půlnoci sešlo kolem 100 tisíc lidí. Jak to spočítali, to nevím.

Nový rok jsem uvítala cvičením formy. Začala jsem pár minut ve starém roce a dokončila v roce novém. Pro mne osobně to byl ideální vstup do roku 2017. Pak jsem šla za přáteli ven podívat se na ohňostroj a asi hodinu jsme se procházeli v parku.

Do centra Moskvy jsem se už jela podívat a snad tam ještě jednou zajedu i s foťákem a vyfotím zimní výzdobu. Má to šmrnc a má to ruskou atmosféru, to tedy jo! A ta atmosféra bude ještě silnější, protože za pár dnů tu má začít řádně mrznout.

Učit se od ostatních: Hned druhý den po příjezdu peláším na soukromou lekci za Bobem. Prosím ho, aby si se mnou zacvičil a vytáhl mne na lepší úroveň. To proto, abych se lépe chytala, až budu cvičit s ostatními lidmi v moskevské škole. A teď nevím, jestli to tu mám psát, protože samochvála smrdí. I když já nechválím sebe, pochválil mne Bob! A tak si dovolím se tu pochlubit. Prý jsem se hodně zlepšila a ukazuje to na fakt, že se umím učit od svých žáků.

Tedy popravdě, když jsem jela do Moskvy, měla jsem pocit, že má technika začíná degenerovat. Už mi začali chybět parťáci, kteří by mne upozornili na chyby a vůbec mne pořádně drezúrovali. Pochvala mne překvapila (a taky potěšila, jak by ne!). Ale hned mne samozřejmě napadlo, jestli třeba to mé zlepšení není jen pomíjivá chvíle a nezmizí. Je docela legrační, co vše člověku proběhne hlavou, když je pochválený.

Lekce s Bobem mne tak nabila, že jsem pak k ostatním při večerním cvičení ve dvojicích byla troufalejší a drzejší než jindy. Trochu jako utržená ze řetězu. Užívala jsem si, že jsem mohla spontánně testovat ostatní a zkoušet na nich různé bojové myšlenky. To si zatím v Čechách na své žáky při tréninku dovolit nemůžu, bylo by to na ně moc divoké. (Ale to vůbec nevadí, protože jestli jsem se opravdu za minulý půlrok zlepšila, tak to bylo díky cvičení s mými žáky. A o to jde, umět cvičit s ostatními – učit se od nich, i když jsou třebas na nižší úrovni.)

Módní policie: Po příletu do Moskvy a příjezdu na nádraží Běloruskaja mne překvapila zimní móda žen. Hodně jich tu nosí pletené čepice s kožešinovou bambulí. Moje maminka to asi tušila, protože mi pár týdnů před cestou přesně takovou čepici darovala. Nádherně splynu s davem a jsem in! Mimochodem, později jsem zjistila, že pro slovo bambule tu používají legrační výraz – pompon.

 

Share Button
Translate »