Zápisky z Moskvy – červenec 2017

Podívejte se na zápisky z mého pobytu Taiji v Moskvě. Jako vždy jsem je postupně doplňovala. Poslední zápisek je ze 7. 8. 2017. Zápisky byly ukončeny.

2017-08-07 14.08.09

7. 8. 2017: Sedím ve vlaku Aeroexpress, jedu na letiště Šeremeťovo. Cesta byla dobře načasovaná, nikde jsem nemusela dlouho čekat. Zacpala jsem si uši, kousek za mnou sedí týpek přesvědčený o své důležitosti a na celý vagón vysvětluje mladé nadšené dívce svou pracovní pozici. Pokukuji na ženu mezi nimi, kdy je zaškrtí, protože k nim nepatří a bohužel si nemá kam přesednout. Nemít špunty do uší, udělala bych to místo ní. Vyřešila to na jedničku, nabídla hlasitému muži svoje místo, aby neseděla v centru hovoru a dosáhla tak toho, že se trochu ztišil. I tak bych ho zaškrtila… Sláva špuntům do uší!

6. 8. 2017: Cvičení jsme dnes zasvětili natáčení videí, bylo nás málo a tak jsme se mohli v klidu soustředit a natáčení si užili. Poté jsem jela k Bobovi domů, prohlídli jsme videa a vytvořili plán, co s nimi uděláme. A den je téměř u konce, ještě mne Táňa naučila vyrobit syrniky – placičky z tvarohu, vejce a mouky, dále jsme si zjistila, kolik času zabere cesta na letiště a kudy přesně pojedu. Zbývá si jen sbalit věci, sprcha, snad proběhne i nějaké zamyšlení nad životem a zítra vpřed – vlastně zpátky – do ČR. Jak vidíte, letadlo je už připraveno.

letadlo

Bude se mi stýskat po Moskvě? Po čem se mi bude stýkat? Ano, bude se mi stýskat. Po cvičení, po Bobovi, jeho ženě a všech jeho žácích. A taky po tom neuchopitelném průniku různých kultur, kdy máte dojem, že jste se duší dotkli něčeho vzácného. A taky po Marii, Táně a po galantních mužích, vedle kterých zapomenete na finanční starosti. A po čem se mi stýskat nebude? Určitě ne po holubech a po dešti, který tu opanoval letošní léto. Na to se ale snadno zapomene a v nitru zůstanou milé a živé vzpomínky.

Tentokrát s sebou do Čech přivezu pár sladkostí a čaj, který se jmenuje Ivan čaj. Je to bylina, čaj z ní prý kdysi v Rusku dělali namísto pravého čaje. V současné době se tu Ivan čaj stal hitem. Říká se o něm, že je velmi zdravý. Chutná docela dobře. Pohledala jsem název na internetu a zjistila, že se jedná o vrbovku úzkolistou – více info na internetu. Tady je fotka, jak ta rostlina vypadá:

caj

A tady je jedna fotka z procházky po Moskvě. V pozadí vidíte jednu ze Stalinových budov.

most

5. 8. 2017: Do „mého“ bytu, ve kterém tu bydlím, přijela jeho majitelka. V rukách tašky. A pak nosila další a další. Je to tu! Začíná rekonstruovat byt, především zdi. Protože potřebuje ušetřit peníze, bude to dělat sama. Její přátelé jí nepomůžou, v srpnu jsou totiž všichni někde na dovolené. Přítele sem pozvat nechce, neboť jeho styl rekonstrukce by z bytu udělal bunkr. Takže moje kamarádka momentálně zahlazuje štuk na stropě v předsíni a plánuje další kroky oprav. Už jsme se spolu zasmály tomu, že kdykoli se v Moskvě objevím, dělá rekonstrukci. Kdo čtete zápisky z minulých pobytů víte, že toto není první rekonstrukce během mého pobytu. Asi to nějak přitahuji. Mimochodem, nechcete mne někdo na návštěvu?

Včera jsme s Marií byly na výstavě a poté se šly najíst do restaurace „Grable“. V překladu to znamená hrábě a je to taková lacinější restaurace, o něco lepší než fast food ale do kvalitní restaurace to má daleko. Cenově přijatelné a i chutné jídlo jsme si přinesly ven na zahrádku, abychom si užili slunný den. Společné chvíle nám pokazil agresivní nálet holubů. Mého talíře se nedotkli, v talíři mé kamarádky však přistál holub přímo v rýži. Červeným okem na mě drze civěl než se uráčil odletět poté, co jsem na něj zakřičela a odháněla ho rukama. Stát se mi to v Čechách, donutila bych restauraci jídlo vyměnit. Maria se zamyslela, pak se usmála, mávla rukou, odsunula část rýže stranou a jídlo snědla. Pokukovala jsem kolem, umlousaní holubi seděli na římse sousedního baráku a čekali na další příležitost. Jakmile někdo opustil své jídlo, slétli na stůl a pustili se do zbytků. Obsluha po chvíli přišla a talíř sebrala. Byli na holuby zvyklí, pochopila jsem, že s jejich nálety nic dělat nebudou. Brrr.

4. 8. 2017: Život tady nabírá obrátky, nemám dostatek času dělat zápisky. O to více si to tu užívám a nechávám se zaplnit pocity a myšlenkami. Během tohoto pobytu jsem dostala několik dárků. Na některé se nedá sáhnout, ani nejdou nafotit, ale pocitově tu jsou a (pro mne) jsou reálné. Na některé se sáhnout dá, protože mají fyzickou podobu a přivezu je domů.

Občas potkávám lidi, kteří přeletují z jedné aktivity do druhé. Já mám naopak tendenci si vybrat pár aktivit a těch se držet a nepustit. Taiji je jedna z nich. To, co po letech studia a cestování za tímto uměním (občas ne příliš příjemných letech) začínám dostávat nazpátek, se asi nedá slovy úplně popsat. Moskva, můj druhý domov, je vždy plná překvapení a vývoje.

Tentokrát bych nazvala pobyt v Moskvě jako očistný. Například jsem si srovnala některé myšlenky ohledně Taiji. Nejedná se ani tak o určité techniky (ty beru jako samozřejmost – proto sem jezdím), ale o přístup k tomuto bojovému umění a také o pochopení, jak na Taiji nahlíží většina lidí. S Bobem jsme se v našich rozhovorech často dotkli problematiky spojené s tím, že je Taiji těžko prohlédnutelné a nepochopitelné. Jakékoli zjednodušení člověka dovede mimo, a to při cvičení i v utváření názoru na toto umění. A protože lidé většinou hledají jednoduchost a nemají čas jít dostatečně do hloubky, v rámci takového přístupu rádi přeskočí hodnotné techniky a čas pro jejich pochopení. S takovými lidmi se pak nedá na téma Taiji konstruktivně bavit, natož si s nimi dobře zacvičit. Takže pokud má někdo „zvenčí“ jasný názor postavený na povrchnostech, nechce opravdu objevit více a nutí vám svůj názor, je nejlepší to přehlédnout, myslet si své a hlavně doma a ve škole řádně cvičit. Tak mi připadá, že potřebuji občas srovnat své myšlenky právě s Bobem, při rozhovorech s ním jako kdyby opadala nějaká podivná opona z očí.

31. 7. 2017: Mám před sebou ještě jeden týden, než poletím domů do Čech. Spousta lidí odjela na dovolenou a na lekcích s Bobem je nás kolem 4 – 5 lidí. Máme čas a prostor na otázky. Natočili jsme další videa na mé přání, například sestavu Sanshou, abych se měla od čeho odrazit, až jí budu v Praze učit. Je tedy zajímavé, že když se hodně snažíme, abychom něco natočili a cvičíme pro kameru jako mourovatý, tak zrovna to se natočit nepovede – nějaký šotek vždy vypne kameru! Naštěstí jsme začali videa hned kontrolovat a tak nepovedené záznamy můžeme natočit znovu. I když sil už někdy moc nezbývá a pot z nás jen leje. Vůbec je zvláštní, že můžeme třeba dvě hodiny poslouchat Bobův výklad a mezi tím i cvičit a vše je v klidu, jen občas trochu bolí nohy. Pak začneme cvičit sestavy ve dvojicích a pokud cvičíme rychle a dynamicky, jsme po 10 – 15 minutách úplně zplavený.

Posledních pár dnů jsem ani moc nekreslila. Setkávám se se zajímavými lidmi a tak dávám svůj čas jim a nabírám z těchto setkání co se dá. Kreslit budu později, možná se mé zážitky v té kresbě projeví. A počasí? Konečně se začíná podobat létu!

27. 7. 2017: Buď přítomen. Nečti mysl svého oponenta, možná dělá něco jiné, než si myslí že dělá. Neočekávej, co přesně se stane v budoucnosti, protože budoucnost se může změnit. Tato slova občas slyším na tréninku a patří ke cvičení s oponentem. Určitě mi dáte za pravdu, že se to nemusí týkat pouze cvičení ve dvojicích. Myslíte, že tento stav mysli, který opakovaně trénujeme při cvičení Taiji, může ovlivnit naše myšlení a přístup k životu?

25. 7. 2017: Videa: Natočili jsme videa. Chceme z nich udělat jedno krátké video, kde by byly předvedeny formy, které v naší škole cvičíme. Teď jsem se na videa podívala a zjistila jsem, že některá chybí. Snad mi je jen zapomněli přehrát na disk a ještě je najdeme. Anebo snad stihneme natočit další videa, i když většina lidí (a zrovna těch nejvíce pokročilých) se začíná rozjíždět na dovolenou. Tak nám držte pěsti, ať to dopadne, máme dostatek videí a hlavně abychom to pěkně dali dohromady a video s přehledem sestav opravdu vzniklo. Mimochodem – stříhat a vytvářet konečné video se bude až v Čechách po mém návratu.

21. 7. 2017: Moskevské metro: Má 13 tras, možná už i 14, pořád se totiž rozvíjí. Wikipedie uvádí celkovou délku všech tras kolem 350 km a počet 206 stanic. I to už je nyní možná více, protože nedávno otevřeli další trasu. Moskevské metro je pěkně staré, bylo otevřeno v roce 1935. Je to pěkný gigant, je základní páteří celé dopravy ve městě a prý druhým nejvytíženějším metrem ve světě po metru v Tokiu. Každá linie má svou barvu, jméno a číslo. Trasy se vzájemně protínají. K tomu jsou dvě kruhové trasy, spojují všechny ostatní trasy jako prstenec.

V moskevském metru, ani v autobuse či tramvaji, se neuplatníte jako černí pasažéři. Při vstupu musíte projít turniketem a přiložit jízdenku ke čtečce. Jinak se turniket neotevře. Turniketem musíte projít i při východu z metra. Ven sice už bez lístku, ale i tak jste pod dohledem ostrahy, která stojí opodál.

Leopard: Dokončila jsem leoparda. Hned za ním je tygr a tukani. Vzala jsem si do Moskvy své oblíbené pastelky a rozvíjím nápady pro své čtverečkové téma… Pro zvětšení obrázku na obrázek klikněte.

 

Opravy chyb: Když tak na lekcích sleduji lidi, jak přijímají výuku, jsou mezi nimi značné rozdíly. Najde se například jeden, který netrpělivě přechází po tělocvičně a nechce poslouchat výklad. Chce jen cvičit. Nedochází mu (a nikdy nedojde), že teorie je nezbytnou součástí výuky. Další sice trpělivě poslouchá, ale ačkoli byl důkladně upozorněn na chybu, kterou dělá při cvičení formy, není ochoten ji odstranit. Pravděpodobně by tím ztratil kus svého vnitřního přesvědčení a proto tu chybu neopraví. A pak je tu další. Byl také upozorněn na jednu chybu. Jednou jedinkrát. A když jsem ho včera sledovala při cvičení formy, chyba byla pryč. Odstranil jí během pár dnů. Kdo myslíte že z těchto zmíněných lidí má na to dělat dobré Taiji a nezastavit se ve vývoji? A jak se k nápravám chyb stavíte vy?

17. 7. 2017: Cvičení: Na seminářích se věnujeme tzv. vzdušnému taiji. Bob nám dává cvičení na to, abychom uměli rozlišit, kdy vzdušné taiji používáme a kdy ne. Ve výsledku bychom ho měli používat pořád, ale spíš je to tak, že se to někdy zadaří a někdy ne a někdy si člověk ani nevzpomene, že by vzdušné taiji vůbec mohlo být. Proto je přínosné si uvědomit, jak technika působí bez vzdušného taiji a se vzdušným taiji. Je to hafo práce, ale moc pěkný práce. Také je skvělé, že při zapojení vzdušného taiji do cvičení ve dvojici přestane být problém s vyrovnanou páteří a s prací nohou. Tyto dovednosti se vzájemně doplňují, dobrá technika je vytvořena s daleko menším úsilím, než byste očekávali.

Párty: Jaká byla narozeninová párty s Bobem? Dobře zorganizovaná s výborným jídlem v gruzínské restauraci. Ten den dost pršelo, dostat se v šatech bez úhony na danou adresu byl docela výkon. Rychle jedoucí auta neřeší chodce ani kaluže, nástřik špinavou vodou je silně pravděpodobný. Velmi rychle jsem pochopila, proč lidé na autobusových zastávkách stojí s deštníky za zastávkou a ne pod stříškou zastávky. Také jsem se tam přemístila a poté sledovala, kam až dopadnou kapky ze stříkajících louží…

A tady máte fotku z párty – co by to bylo za oslavu, když by na vršku dortu nebyl symbol monády. Čokoládovou monádu samozřejmě dostal oslavenec.

bob-monáda

14. 7. 2017 – Jak stříhají vlasy v Moskvě: Chystám se na večerní oslavu Bobových narozenin. A tak dnes uzrálo mé rozhodnutí se zajít ostříhat, i když jsem nevěděla kam a kolik to bude stát. Následovala jsem ale svůj pocit a radost z rozhodnutí. Vyhlídla jsem si kadeřnictví nedaleko od místa kde bydlím a vyrazila tam. Opět se mi potvrdilo, že mne na střihání vzali hned – bez čekání.

Za tu dobu, co jezdím do Moskvy, je to teprve moje třetí střihání v tomto městě. Ono se mi totiž v cizím jazyce těžko vysvětluje, co chci. A taky mne děsí představa, že pokud by ten střih byl hrozný, že bych se musela v cizí řeči nějak hádat a hájit. A tak do Moskvy obvykle jezdím čerstvě ostříhaná.

2017vlastaDnes jsem slečně kadeřnici vysvětlila, že nemám ráda rovné střihy a že prostě chci, aby to bylo pěkný. To jsem spíše naznačila pohybem než řečí, i když to rusky dokážu říct. Musím uznat, že přes všechny mé obavy jsem tu u kadeřníka byla vždy spokojená. A jsem i dnes. Pro dámy – cena byla 900 rublů včetně mytí a foukání vlasů, to je na naše asi 360,- Kč. (Tak mám dojem, že se mi tu poštěstilo najít levné kadeřnictví s šikovnou kadeřnicí. Asi tak před deseti lety jsem se totiž nechala ostříhat za 2000 rublů. I když musím uznat, že tenkrát ten účes měl obrovský šmrnc.) Ten dnešní je ale taky super. Tady máte mojí hlavu a když na ní kliknete (jemně!), zobrazí se větší.

13. 7. 2017: Včerejší trénink byl zajímavý, jako vždy. Opět jsem zadala otázku, tentokrát na techniku Rollbacku v prvku formy Udeř tygra. Kromě toho Bob objasnil práci nohou a vyzdvihl, které důležité návyky si vytváříme při cvičení formy. Jednalo se například o přirozenost kroků, kdy kotník má být (ve většině případů) relaxovaný. Krok má začínat zevnitř ven – nejprve jde impuls do kolena a teprve pak dále do chodidla.

12. 7. 2017: Od rána uklízím a vařím – opět jsem pozvala jednu svou kamarádku na oběd, protože mi to momentálně přijde jako skvělá pomoc, když své přátele nasytím domácí stravou. Než Táňa přišla, obdržela jsem e-mail z Jihlavské ZOO. Napsala jsem jim totiž před pár dny, že mám spoustu kreseb zvířátek a jestli by to u nich šlo vystavit. A jaká je odpověď? Ano, určitě!

10. 7. 2017 – Internet v metru: Jedu metrem a používám tady internetové připojení. Takže čas nemusím využívat pouze čtením knížky ale můžu si vyřídit e-maily nebo napsat zápis sem na web. To lze dělat samozřejmě v případě, že sedím a jedu dlouhou trasu. Rozhodně ne večer, když všichni jedou z práce. A když už je řeč o metru, tady je fotka ze stanice metra Novoslobodskaja:

20170710_074811

9. 7. 2017: Dneska jsme se věnovali sestavě Dalu. Zkoumali jsme různé varianty Rollbacku a odpovědi na ně. Také jsme zkoušeli různé údery a učili se na ně správnĕ reagovat (tygří úder, úder ze strany, lightning palm). Něco z toho si určitě můžeme ukázat v Praze!

8. 7. 2017: Dnes se mi opravdu nechtělo vstávat. Zataženo, déšť, vítr a teplota kolem 10 stupňů. To je tedy léto. Naštěstí tu mám svetr a tak se balím do svého nejteplejšího oblečení a vydávám se na cestu na trénink.

Co jsem si zapamatovala z dnešního tréninku? Pracovali jsme na tzv. vzdušném míči. To je technika, kdy oponentův tlak neutralizujeme – spouštíme jej do chodidel. Ve výsledku pak balancujeme oponentův tlak a podlahu. Je to dost těžké, člověk by chtěl pořád rukama tlačit pryč od sebe a nezapojovat nohy. Správná technika je přesně naopak, rukama přijímat a zapojit více nohy. (Však mne taky dnes tak zvláštně při tréninku bolely svaly na nohou.) Dnes jsme si ukazovali, jak si ve dvojici pomoci se správným nácvikem a cílem bylo, abychom začali vnímat, kdy vzdušný míč používáme a kdy ne. Je totiž běžné, že při nácviku neustále přeskakujeme z dobré techniky do špatné, aniž bychom si to uvědomovali. A to je třeba časem podchytit a postarat se o to, aby ta dobrá technika byla stále přítomná. Je to hodně o mentálním nastavení, o pozornosti.

Včera navečer, než jsem šla na návštěvu za přáteli, jsem opět zkusila vodu. Teče a je horká! To je balada. Asi jsem se ve svých dřívějších zápiscích o vypínání teplé vody podrobně nezmiňovala. Každé jaro a léto postupně v jednotlivých rajónech Moskvy neteče teplá voda. Prý je to kvůli nějakému čištění či opravě trubek. Nikdy mi nikdo neřekl víc, spíš jen lidé odevzdaně pokrčí rameny. Všichni jsou tu zvyklí, že dva týdny si musí nahřívat vodu a mýt se v lavoru. Však taky něž jsem se ubytovala, řekla mi kamarádka, že si musím koupit lavor, protože v tom bytě žádný lavor není a několik dnů ještě nepoteče teplá voda. No a někteří lidé to řeší tak, že jezdí na návštěvu ke známým do jiných rajónů a koupou se tam.

7. 7. 2017: Dneska čekám, že spustí teplou vodu. Teče. Zatím je stejná jako studená. Možná úplně stejná, nebo že by přeci jen byla o něco teplejší?

Byla u mne na návštěvě kamarádka. Abych si neudělala ostudu, doběhla jsem před jejím příchodem nakoupit něco k čaji. Tady se totiž vždy sedí v kuchyni, vaří se čaj a uždibují se pochoutky ze stolu. Jak jsem byla ve své kreslící náladě, neměla bych jí co nabídnout. A to ne, hupky pěkně na nákup. Pak jsem jí mohla u čaje vyzpovídat, jak je to tady v Moskvě s výstavbou nových bytů. Prý staré pětipatrové baráky budou postupně bourat a stavět nové. Slibují lidem, že budou bydlet ve stejném místě, ale v novém. Je kolem toho docela rozruch, někdo si přeje bydlet v novém, jiní se toho bojí. Jedná se o rozsáhlou akci, pětipatrových starých baráků je plná Moskva. Mnozí tvrdí, že to vůbec není o tom udělat lidem větší pohodlí, ale že firmy potřebují pozemky a že tato „rekonstrukce Moskvy“ přinese více korupce.

6. 7. 2017: V lekcích, které tady nazvali „Master class“ klademe Bobovi otázky a on odpovídá. Nechci být moc agresivní, vždy chvilinku počkám a když se nikdo po vyzvání nepřihlásí, předhodím otázku. Včera jsem se ptala na náklon v prvku Zkřížené ruce (jedná se o prvek ze 3. části formy). Je tam náklon nebo není? Odpověď: Záleží na stylu školy, tedy je to možné cvičit tak i tak. Vzhledem k tomu, že začátečníci by měli prvky nejprve procvičovat ve vzpřímené pozici, přiklání se Bob při výuce ke vzpřímené variantě. U pokročilých cvičenců je však lepší uplatnit znalost bojové aplikace. V té je náklon a tedy je možné ho ve formě také cvičit.

Včera jsme se později na tréninku věnovali aplikaci prvku Ustupující opice a Příčný let. Probrali jsme jejich varianty z formy, ze Sanshou a také ve cvičení Penglujian.

5. 7. 2017: Demonstrativně chodím po Moskvě v holínkách a zaháním tím déšť. Neprší, i když si to teď tolik přeju, abych mohla všem ukázat, jak jsem připravená. K sukni se ty holiny „fakt hodí“. Navíc jsou trochu větší a tak proporce bot k mým nohám připomíná klauna. Ale chodí se v nich dobře, už jsem si záměrně prošla několik louží.

4. 7. 2017: Dneska už tolik nespím a začínám více pracovat, takže – už jsou naplánované kurzy pro Prahu, které začnou od října 2017 – tady je stránka s přehledem kurzů. K tomu vymýšlím jaké natočit video, psát knihu (nebo knihy?) a taky vymýšlím, jaké další obrazy budu dělat. Takhle akčně to dopadne, když si člověk odpočine. No, čas a život sám udá limity, co z toho půjde udělat a co ne. Jo a koupila jsem si holínky, ať si prší jak chce, nohy budou v suchu a hurá za svým učitelem, přes louže a bláto, bude to stát za to. Ano, venku se zase zatáhlo a začíná pršet.

3. 7. 2017: Leje jako z konve a vypadá to, že se bude opakovat scénář, který jsem tady zažila v červenci už před pár lety. Tehdy jsem se před cestou rozhodla, že bude pěkné počasí a přijela do Moskvy nalehko. Celý měsíc byl tenkrát chladný a deštivý. Tentokrát jsem již poučená, bundu, svetr i deštník tu mám. Jediné co mi chybí ke štěstí jsou holínky.

Dívám se z okna, mám výhled do zeleně se zajímavým grafickým červenobílým prvkem na zemi. Déšť šumí a všechno je ospalé. Já taky, ale začínám mít nápady, jak si tu zlepšit pohodlí. Tady máte fotku výhledu z okna.

20170703_123230

A tady jsem včera konečně vyfotila stěnu v metru Shabolovskaya, chystala jsem se na to už rok, jen jsem to vždy odložila na příště.

20170702_094704

1. 7. 2017: Představte si, že budu nějakou dobu bydlet sama v jednom čistém moskevském bytě. Budu si v něm dělat co chci a kdy chci. Sice tu teď není teplá voda, ale nedobrovolné otužování je vynahrazeno klidem a to mi za to opravdu stojí. Však jsem v bytě zatím strávila převážnou většinu času spánkem, a jak krásně sladkým a regenerujícím!

První den cvičení Taiji se povedl. Dnes se mi líbila věta, že kdykoli při cvičení používáme sílu, zcela zbytečně tím marníme svůj čas. Když vezmete v úvahu, že sílu můžeme použít i jen v části provedení nějaké techniky, tak se nejedná o promarněné hodiny ale spíše minuty, sekundy a milisekundy – nebo jak se jim říká. I takto krátký časový úsek je drahocenný!

Po lekci hurá na jídlo, nákupy a hlavně se pořádně vyspat. Využívám svůj nový telefon – tak prý jdu konečně s dobou – a fotím si věž u metra Shabolovskaya.

20170701_141047

30. 6. 2017: Odlet z Prahy mi zpestřil taxikář rozhovorem o Africe. Terminál 1 se za půlrok změnil tak, že jsem chvíli váhala, jestli si letiště nepletu s nějakým obchoďákem a nemám se vrátit a vyčinit tomu taxikáři, že mne zavezl jinam. Když jsem pochopila, že mne zavezl správně, bylo mi pak líto, že už si s ním nepopovídám o jeho africkém projektu, který rozvíjí „za pochodu“. Připomíná mi to v něčem mojí školu, protože ta se taky vyvíjí zcela organicky a tvrdý byznys plán na ní nelze aplikovat. Vlastně mi tím hovorem potvrdil některé mé myšlenky a to mi udělalo dobře na duši. No a tak jsem na letišti, piju čaj, ani nechci vědět, kolik bude stát, a užívám si to, že neučím a že vše teď bude jinak, nově a snad to předčí i má očekávání. Tak schválně!

Share Button
Translate »