O pobytu a cvičení v Moskvě – jaro 2019

Navštívit moskevskou školu Bílá vrána v Moskvě je inspirativní. Je to vždy nová výzva. Zvládla jsem se přizpůsobit úrovni školy? Co mi tato cesta přinesla a ukázala? Čtěte dále!

Tentokrát jsem během pobytu v Moskvě průběžné zápisky na web nedávala. Nechtělo se mi opakovat zaběhnutý systém. Chtěla a potřebovala jsem změnu. Zjistila jsem ale, že zpracování zážitků písemnou formou mi dává větší pocit klidu a nadhled. Takže jsem si pár zážitků a postřehů zapisovala do sešitu, ideálně někde u kávy či čaje v nezávislém a klidném prostředí.

A to nemluvím o zapsání technik, které jsme ve škole cvičili. Nezapsat si techniky (sled bojových myšlenek po sobě navazujících a k tomu i různé varianty) by znamenalo, že je později v Čechách jen tak z paměti nevydoluji. Byla by to velká ztráta a „organizační chyba“! Mám tedy sešitek z jedné strany vyplněný zážitkami z pobytu, z druhé strany mám sepsané techniky, které jsme cvičili.

PRVNÍ DNY

Každá cesta do Moskvy je jiná. Pokaždé se něco ukáže v jiných barvách. Tentokrát mi prvních pár dnů přišlo jako když zatřesete lahví, vše je jinak, neuchopitelné, bláznivé. Zažíváte nečekanou euforii při setkání s přáteli i ze cvičení v moskevské škole. Děje se toho tolik! Zaběhnutý pracovní i životní rytmus je náhle pryč. Pryč je navyklá pracovní póza a zóna, ve které se běžně pohybujete. Nestíháte se soustředit, prožitek je střídán dalším a dalším. Nemůžete si vše ani zapamatovat, což tak trochu otevírá pochybnosti o vašich duševních schopnostech. Naštěstí tento stav po pár dnech přejde. Úleva nastoupí, když si uvědomíte, že to byl přechodný stav cestovatele v novém prostředí. Pak se začnete cítit opět sami sebou a vše si hlouběji užívat.

POČASÍ

Vše trochu komplikovalo ochlazení. V Praze bylo před odletem skoro 27 stupňů. Když mne v Moskvě ráno uviděla Táňa, jak chodím po kuchyni v kraťasech a v tričku jarních barev se chystám na sobotní trénink, začala kroutit hlavou, že to nepůjde, že se má ochladit. Z pěkných 18 stupňů v Moskvě se stalo necelých 10 stupňů, po ránu bylo kolem 1 až 2 stupňů. První týden jsem se potýkala s přivykáním nižším teplotám. A jen co jsem si zvykla, oteplilo se. I kraťasy jsem nakonec vytáhla! Jen koukám, že teď po návratu se budu tady v Praze přizpůsobovat opět teplotám nižším…

VELIKONOCE A MÁJOVÉ SVÁTKY

Jak jinak! Zase tu mají všechno časově jinak. Podobně jako tomu bylo u vánočních svátků v zimě, tak i Velikonoce jsem slavila v Čechách a týden na to v Moskvě. V Moskvě taky pečou mazanec! Taky s rozinkama! Tady ho navíc na povrchu zdobí vaječným bílkem (bílým i obarveným). Navíc ho světí v kostele. Na tom našem mazanci, který upekla Tánina maminka a nechala ho posvětit, byla i svíčka. Štíhlá svíčka ze včelího vosku, přesně taková, kterou tu kupujete v kostelích a dáváte jí k ikonám. Vajíčka tu také zdobí podobně jako u nás. Jen naší českou pomlázku z vrbového proutí, tu ne, tu tady nemají.

1. 5. slaví stejně jako my Svátek práce. Den vítězství slaví až 9. 5. Je to veliká oslava. Poměrně nově (a původně prý úplně spontánně) tu pořádají průvod, ve kterém lidé nosí obrovské fotografie svých předků, kteří byli ve válce. Večerní ohňostroj je samozřejmost, stejně jako pozdrav „S prázdnikom!“ či „S dňom pabědy!“. Jo jo, slavit tu opravdu umí.

Pohledala jsem na internetu a našla ve Wikipedii, že když Německo podepsalo kapitulaci, bylo v Evropě 8. 5. 1945 těsně před půlnocí. V Moskvě už bylo 9. 5. Proto se datum oslav v Evropě a v Moskvě o den liší.

LOMONOSOVA UNIVERSITA, TULIPÁNY, ŠEŘÍKY

S mou kamarádkou Táňou jsme se byly párkrát projít u jedné ze Stalinových budov – u Lomonosovy university. Je u ní park, volné prostranství, fontánky a promenáda. Před universitou jsou po stranách promenády sochy vědců. Dívala jsem se na ně a když jsem řekla, že na začátku je snad i jedna žena, Táňa mi odpověděla, že to je Lomonosov. No jo, dlouhé vlasy… O kus dál je pak vyhlídka na Moskvu. Kromě turistů a domácích se tam sjíždějí motorkáři, pouští hudbu, sedí a dívají se na své tančící motorkářky.

Promenáda před universitou přechází v obrovskou plochu osázenou kvetoucími tulipány. Táňa si to tam začala fotit, tak jsem se přidala a udělala také pár fotek. Po dalším týdnu jsme se tam znovu vrátily. Tulipány byly ještě rozkvetlé, k tomu všude kolem začínaly kvést šeříky. Dosud jsem myslela, že šeřík má tak dva nebo tři odstíny. Tady jich ale bylo daleko víc.

 

OBLEČKY A NEJEN TO

Na začátku pobytu mi byla zima a chtěla jsem si dokoupit pár oblečků. Když jsem však viděla ceny, nepříliš atraktivní design a bídnou kvalitu, rozmyslela jsem si to. Jistě jsou někde lepší obchody, ale já neměla zrovna moc štěstí. Nakonec jsem si koupila šedou teplou mikinu, abych mohla cvičit ráno v parku s Ráfkem a nezapotila si městské oblečení.

Byla jsem z toho procházení obchodů vyčerpaná a popletená. Když jsem šla domů, zavolala mi kamarádka, že bychom se mohly setkat. Poznala na dálku, jak jsem úplně marná. Radši za mnou přijela domů, aby mi to zjednodušila.

Měla jsem na ní dvě otázky. Kde kupuje oblečení a kde bere sílu a energii na život. Při jejím životním a pracovním kalupu to nechápu. Na první otázku mi odpověděla, že vzhledem k její nadměrné velikosti a malému příjmu se jí oblečky kupují dost těžko. Má svůj oblíbený obchod a second hand. Jinde nic nesežene. Na druhou otázku mi řekla, že energii nikde nebere, že dělá to, co musí. Nemá čas se zamýšlet, zda se jí něco chce nebo nechce. Ale pak dodala, že vyhledává příjemné chvíle a zážitky, to že jí dodává sílu. Jak jí už léta znám, vím, že má málo času. Z toho mála, co má, se snaží vydolovat co nejvíc.

Ale pojďme zpátky k oblečkům. Při návštěvě další mé kamarádky si ta kámoška začala prohlížet skříň, vytahovat trička a šaty. Odjela jsem od ní s taškou oblečků, například s červeným tričkem s bílými puntíky, no úplná muchomůrka!

NOVINKA NA LETIŠTI

Tohle vidím prvně. Určitě to tu minule nebylo. V těchto buňkách si můžete odpočinout. Samozřejmě za poplatek. Lidi s klaustrofobií ale mají smůlu. Já sice klaustrofobii nemám, i tak mne takováhle buňka neláká. Nejde ale vyloučit, že v budoucnu mi něco takové poskytne na cestách trochu odpočinku a klidu. Kdoví.

20190512_163608[1]

TAIJI

Nyní se dostávám k tématu, kvůli kterému do Moskvy jezdím. K Taiji. Pobyt byl jako vždy výborný. Protože jsem bydlela nedaleko Ráfka a on cvičí každé ráno v 7.00 parku, přizval mne k rannímu cvičení. V prvním týdnu jsem tam zašla jen jednou. Zima a potřeba odpočinku si vybraly svůj čas. Další dny už jsem pak ale začala poctivě na ranní cvičení chodit, vycházela jsem o půl sedmé, abych v parku byla včas. Vstávala jsem v 5:40 (v přepočtu na čas v ČR to bylo 4:40.) Vstávání nebylo až tak hrozné. V Moskvě začíná svítat už kolem 4. hodiny ranní. V mém pokoji nebyly tmavé závěsy a tak jsem se budila se sluníčkem.

K tomu byla v moskevské škole Taiji i víkendová cvičení plus pár večerních cvičení během týdne. Je tu vidět obrovský posun. Například sestavy ve dvojicích, které se učíme a pilujeme roky, je možné vzít, rozebrat na části a cvičit je v jiných kombinacích. Je možné více sestav či jejich prvků propojit s prvky z dalších sestav a vytvářet z nich opakující se smyčky. Je možné nalézt zcela nové smyčky! V Moskvě cvičí i techniky ze sestav zrcadlově otočeně (tzn. na druhou stranu). Otevírá se tím další rozvoj a pohybová všestrannost.

Myslím, že jsem se celkem zvládla přizpůsobit úrovni školy. Jistě to bylo i o tom, že se ostatní snažili přizpůsobit i mě. Všimla jsem si některých svých limitů. Mám dojem, že vím, na co se v budoucnu víc zaměřit. Nadchlo mne, když jsem sledovala, jak spolu všichni spolupracují, jak respektují individualitu každého účastníka a díky tomu vytěží to nejlepší, co v sobě kdo má. Takhle to má být a přitom právě taková spolupráce je velice vzácná! Bravo a děkuju!

IMG-20190511-WA0009

Share Button
Translate »