Cestou k vnitřní síle a moudrosti
Autorka článku: MgA. Vlasta Pechová
Podstata čínského bojového umění Taiji stylu Yang spočívá v kombinaci taoistické filosofie s bojovými myšlenkami šaolinu. Filosofie založená na nenásilí, zdraví a dlouhověkosti v propojení s bojovými myšlenkami ústí v umění, které je pro svou komplexnost a široký přesah do života člověka opravdovým skvostem.
Avšak navzdory celosvětové popularitě, které se toto umění těší, nit spojující všechny jeho filosofické, zdravotní a bojové aspekty zůstává veřejnosti značně ukryta. Samotná rafinovanost Taiji a jeho květnatá historie plná legend ztěžuje možnost jednoduchého a jasného popisu. A tak, i přes obrovské množství knih, videí a článků věnovaných tematice Taiji, patří Taiji k jednomu z nejvíce nepochopených a nejasných bojových umění.
Ojedinělost Taiji pramení z jeho podstaty, která se výrazně odlišuje od většiny bojových umění spoléhajících především na fyzickou sílu. Taiji není založeno na fyzické síle. Vychází ze schopnosti změny a přizpůsobení. Do našeho oponenta neprojektujeme žádné naše myšlenky, ale podřizujeme se jeho akci. Základním požadavkem je tedy ústup tlaku, který vzniká při kontaktu s oponentem. Toto ale není jediným předpokladem pro správně provedené Taiji. Na základě rozlišení směru oponentovy síly současně nacházíme tzv. prázdné místo, kam oponentovi jeho aktivitu vracíme - doplňujeme. (Více viz Princip Taiji)
Pro zvládnutí výše popsané techniky je třeba procházet dlouholetým a specifickým tréninkem, kdy se do našeho podvědomí zapisují zcela nové pohybové reakce. Fyzické zvládnutí pohybu a konfrontace s oponentem vede studenta Taiji k hluboké vnitřní přeměně a pozitivně se odráží i do jeho každodenního života. Stručně řečeno, právě z primární myšlenky ústupu pramení pozitivní vliv Taiji na lidskou psychiku neboť celý koncept Taiji se začne projevovat i v mentální rovině.
Vraťme se však k technické stránce. V Taiji se učíme našemu oponentovi naslouchat a ustupovat jeho tlaku. Ale co více, učíme se i naše vlastní tělo zorganizovat tak, aby nám samým při Taiji nepřekáželo a aby se nadbytečný tlak nevytvářel ani v jakýchkoli částech našeho těla.
Podívejme se, jakým výcvikem při Taiji procházíme. Začínáme studiem sólové sestavy (formy). V ní se seznamujeme se základními pohybovými návyky. Sólová sestava patří ke cvičení, jenž můžeme donekonečna kultivovat a nacházet v něm prostor pro detailní propracování pohybu a také pro studium bojových aplikací. Získané schopnosti později uplatňujeme při dalších stupních výcviku.
Právě sólová sestava je ve světě nejvíce spojovaná s Taiji. Zastupuje však pouhý úvod do tajů širokého spektra tohoto umění. Podstatná část výcviku, stejně jako u spousty jiných bojových umění, vězí ve cvičení ve dvojicích, kdy trénujeme bojové situace a principy s oponentem.
Traduje se, že bojové aspekty a cvičení ve dvojici se v Číně učily až po mnoha letech procvičování sólové sestavy. Praxe ale ukazuje, že je vhodné se seznámit s bojovými principy co nejdříve. Studium bojové stránky Taiji je podnětným impulsem. Dává zpětně hlubší vhled i do samotné sólové sestavy, ve které by jednotlivé pohyby bez odkazů na bojovou stránku nakonec vedly do slepé uličky. Znalost bojových aspektů poskytuje jasnější představu jak cvičit a na co se zaměřit. Povědomí o vyšších technikách Taiji tak zamezí mylným představám a může ušetřit roky nesprávného cvičení.
Cvičení ve dvojici dělíme na cvičení bez kroků a s kroky. Při výcviku začínáme nejprve na místě, bez kroků (Tui Shou a Peng Lu Ji An). Cílem výcviku je mimo jiné propojit horní část těla se spodní tak, aby se celé naše tělo hýbalo harmonicky a vyváženě. To ve svém výsledku vede i ke správnému používání nohou a následně plynule vyústí v kroky. Tento přechod ze cvičení bez kroků do cvičení s kroky je projevem kultivace našich schopností podobně jako své umění později rozšiřujeme až do zbraní.
Poté, co k výcviku zařadíme techniky nohou, procvičujeme již vysoce pokročilé techniky Taiji. Ty vyžadují, abychom zvládli například nejen proměnu jedné bojové myšlenky v další během jediného kroku, ale abychom na jednotlivé bojové myšlenky uměli adekvátně reagovat i při pohybu vpřed, vzad, do stran či na místě. K tomu všemu stále do praxe přivádíme základní požadavek Taiji – maximální ústup oponentovu tlaku a doplnění prázdných míst oponenta.
Nenechme se v tomto bodě zaskočit bojovými výrazy a nepředstavujme si hned zlámané ruce, krev a agresi. Výcvik Taiji je založen na vzájemné spolupráci, pozvolném a přirozeném vývoji. Obtížnost cvičení narůstá postupně v závislosti na individuálních schopnostech každého studenta. Správně vedený trénink obsahuje poctivé a náročné cvičení, ale i uvědomění a radost z dosažených úspěchů. Ve značné míře zahrnuje spolupráci a pomoc ostatním, protože pouze s dobře vytrénovanými kolegy je možné procvičovat vyšší bojové techniky, aniž by byl kdokoli zraněn. Na rozdíl od jógy duchovnost a vývoj v Taiji nespočívá v praktikování technik v osamocení, jelikož vyšší úrovně Taiji není možné zvládnout bez přímé spolupráce s ostatními lidmi.
