Jak učit Taiji a cvičit s ostatními?

V tomto novém článku se zkouším zamyslet na způsobem vyučování Taiji s cílem vést k zamyšlení jak učitele/instruktory, tak i samotné žáky bojového umění Taiji.

Každý se stále učíme. A pokud dosáhneme stavu mysli, že nás již nemá kdo co naučit a nehodláme se již měnit, jsme na cestě do pekel. Možná nám to ani tak nepřijde, okolí to však zaznamená. Jestli a jak nám to pak dá najevo, závisí hlavně na naší schopnosti to akceptovat, chuti se měnit a učit se novým věcem a přístupům. A pro učitele Taiji by na denním pořádku měla být právě chuť učit se něco nové.

Role dobrého učitele Taiji totiž vyžaduje neustálé přehodnocování způsobu vyučování i interakce mezi ním a jeho žáky. Jedná se o velmi citlivé téma, protože během cvičení dochází k fyzickému kontaktu, kdy právě prací ve dvojicích může učitel předat žákovi informace, které nelze sdělit jiným způsobem. Cvičení samozřejmě obsahuje i výklad – vysvětlení techniky a bojových principů. Při výuce se tedy lidé setkávají na více úrovních, a to především na úrovni intelektuální a fyzické.

A právě takto blízký kontakt může být zdrojem opravdu efektivní výuky a dobrých výsledků. O to více ale může být i zdrojem frustrace v případě, že mezi žákem a učitelem dochází k intelektuálním či fyzickým nesouladům. A protože každý člověk je jiný, je vždy vztah učitel-žák jedinečnou záležitostí. Kolik má učitel žáků, tolik má i jedinečných vztahů při cvičení s nimi.

Učitel s dostatečnou zkušeností umí odhadnout svého žáka a přizpůsobit se jeho dovednostem tak, aby je mohl rozvinout dále. Dobrý učitel umí objevit u svého žáka takovou chybu, kterou daný žák může opravit. Vysvětlí mu, jakým způsobem chybu opraví a poskytne mu čas na opravu. Soustředí se na vycvičení nové dovednosti spíše než aby žáka zahlcoval nadbytečnými informacemi. K čemu je pro žáka dobré vědět, co vše dělá špatně a přitom nevědět, jak to opravit a na co se soustředit?

Takový konstruktivní přístup by měli hledat nejen samotní učitelé Taiji, ale všichni, kteří Taiji již nějakou dobu cvičí a pomáhají méně pokročilým. Pamatujte si, že i když máte nadšení pro cvičení, neznamená to, že jste a budete dobrým učitelem! I tomu je třeba se učit a dostatečně nad tím přemýšlet.

I když vztah učitel-žák je téma individuální a široké, tady jsou rady, které platí pro všechny:

  • Přizpůsobte svůj výklad i úroveň cvičení úrovni žáka (či vašeho méně pokročilého Taiji kolegy).
  • Naučte se naporcovat informace tak, aby je druhá strana zvládla vstřebat.
  • Pokud kritizujete, udělejte to konstruktivně. Vysvětlete, jak chybu opravit a najděte pozitivní odezvu.
  • Poskytněte dostatek času na opravení chyby a vytvoření nového návyku.
  • Nekritizujte osobnost ani duševní rozpoložení vašeho žáka – tím ničemu nepomůžete, pouze to vytvoří frustraci a žáka to demotivuje.
  • Jestli máte příliš náročný technický požadavek a váš žák je z toho už hodnou chvíli deprimován, snižte či změňte techniku do úrovně, kterou zvládá a dostane se tak zpět do pohody. Rozhodně je lepší zakončit cvičení něčím, co už zná, než s právě objeveným poznatkem/zděšením, kolik toho ještě neumí.
  • Nezapomeňte občas pochválit, čistě od srdce. Sami víte, jak těžké to pro vás bylo na začátku! Takže když se ten druhý snaží, ať mu to jde nebo ne, je dobrej! Je dobrej, že to nevzdává a chce se učit něčemu novému (a sakra těžkému). A právě díky té snaze se to jednou naučí!
  • Neukazujte, jak vy sami jste skvělí, udělejte skvělým vašeho žáka!

Když se vám to povede, budete nejen dobrým učitelem. Získáte i nový vhled do celé škály úrovní procvičovaných technik a hlavně i spoustu parťáků, kteří s vámi budou rádi cvičit. A o to jde!

Share Button
Translate »